Vyškov a oblasti pod něj spadající byly ovládány částí obyvatelstva hlásící se k německé obcovací řeči (na konci 19. století se k ní hlásilo asi sedm tisíc lidí v poměru k celkovému počtu obyvatel okresu 85 781). Ve městě samotném to pak bylo podle rakouského sčítání lidu z roku 1880 3042 Čechů (Moravanů) a 2150 Němců. Jakmile ale také na Moravu začaly pronikat vlivy liberálního proudu české politiky, v období kolem založení vyškovského gymnázia nápadně počty „německých“ obyvatel města i celé oblasti klesají. K české obcovací řeči se tak v roce 1900 přihlásilo ve Vyškově 6334 lidí, zatímco k německé pouhých 632.
Vyškovské zastupitelstvo se po řadu dlouhých volebních období skládalo přesto ze zastupitelů hlásících se k německé obcovací řeči a je tedy jasné, že české obyvatelstvo pociťovalo nespokojenost. Dá se tedy pochopit, že největším úspěchem české většiny bylo, že se mohla odvážit nominovat své zástupce do obecních voleb (1883). Tehdy byl ujednán kompromis a do vyškovského zastupitelstva zasedlo devět „českých“ občanů. Zbylých 21 „německých“ zastupitelů si však přesto udrželo svou převahu. Roku 1895 přichází další zlom – německá strana získala většinu pouhými jedenácti rozhodujícími hlasy. Vyškovské noviny ještě týž den hlásají, že je jisté, že příští volby česká strana zvítězí.
Také městská ekonomika ležela především v rukou Němců. Po tom, co zkrachovala většina českých podnikatelů v soukenictví, se český Vyškov jen pomalu vzpamatovával. Čeští živnostníci se museli přeorientovat na obuvnický a tkalcovský průmysl nebo hospodařili jako majitelé selských usedlostí. To nahrávalo velkým německým podnikům (cukrovar bratří Skutetzkých, Severní dráha, Verneřická textilní továrna), díky kterým se pevně držela většinová německá obecní vláda. Ekonomickou převahu vyškovských Němců se zejména v devadesátých letech 19. století úspěšně snažili narušovat zdejší vůdčí osobnosti liberálního proudu české politiky (Lidové strany na Moravě – tedy moravské obdoby mladočechů) hlásáním hesla „Svoji k svému!“, které mělo znamenat bojkot německých živnostníků (zejména obchodníků) ze strany zdejšího českého obyvatelstva. Tyto názory jsou prezentovány především redakcí nově vzniklých Vyškovských novin.
V dobách, kdy se spory mezi oběma enklávami začaly vyostřovat, zjistili Češi, že jedním ze způsobů, jak získat převahu, je zakládat české školy. Česky mluvící žáci se totiž do té doby vzdělávali pouze na několika obecných školách a na řadě z nich se česky neučilo. Do té doby se výchova „v českém duchu“ sui generis mohla odehrávat pouze na spolkové bázi – v 60. a 70. letech vznikají ve Vyškově spolky jako čtenářsko-pěvecká Haná, tělocvičný Sokol nebo Sdružení pokrokových žen Vlasta.
Prvním pokrokem v tomto směru bylo rozdělení české utrakvistické (dvojjazyčné) obecné školy na českou a německou v roce 1883. V následujícím roce byla zřízena dokonce samostatná chlapecká měšťanská škola, která však byla z politických důvodů uzavřena i přesto, že sem chodilo více žáků než na německou.
Po několika letech bylo jasné, že česká část vyškovského obyvatelstva se bude muset v tomto směru soustředit na vlastní síly a možnosti – konkrétně na mecenáše (podnikatele, peněžní ústavy, korporace), kteří horovali pro českou věc. V roce 1888 tak vznikla Rolnická škola – měla význam především pro venkov, kde odedávna zdrojem obživy bylo zemědělství. Další českou školou se stala dívčí měšťanská škola sester dominikánek, založená za podpory I. kontribučenské spořitelny, aby české dívky nemusely být vychovány v německém duchu. Již v době budování prvních ústavů pro všeobecné vzdělávání českých dětí se zrodila myšlenka založit klasické gymnázium. Původně tak zamýšleli čeští Vyškované pouze vedeni politickým hlediskem. Všeobecné volební právo bylo totiž zavedeno teprve v roce 1907 a do té doby se volilo tzv. kuriálním systémem podle výše odváděných daní. Příchodem profesorů, kteří by na škole vyučovali, by se posílil počet vzdělaných českých voličů relativně významného společenského postavení. Lidé s vyšším vzděláním ale měli nakonec prohloubit také národní cítění a svou přítomností upevnit pozici Čechů na vyškovském okrese.
16. října 1896 se konala schůze, kde se poprvé mluvilo o tom, že by bylo dobré pokusit se založit gymnázium s vyučovacím jazykem českým. Sešli se tu živnostníci soustředění zejména ve Společenstvu živností svobodných a koncesovaných ve Vyškově, kteří počítali s tím, že němečtí zastupitelé nemohou mít námitky, protože nutnost zřídit školu byla více než zřejmá. Vyškovský okres byl rozsáhlý a počet těch, kteří jej museli opustit, aby dosáhli dalšího vzdělání, rok od roku rostl.
Na další schůzi o měsíc později se přítomní dohodli, že se pokusí vymoci si zřízení české školy po zastupitelstvu s německou většinou, více se však počítalo se skutečností, že samotné spojenectvo živnostníků a vzdělanců bude muset najít prostředky a samo se pokusit založit a udržet gymnázium. S tímto cílem bylo uspořádáno několik dalších setkání, na kterých se řady nadšenců pro gymnázium rozrostly mimo jiné i o nejvýznamnější představitele vyškovské česky smýšlející inteligence.
V roce 1897 přerostly tyto aktivity v realizaci akce, která měla za účel získat podporu českého obyvatelstva dalších obcí regionu, zejména venkovských, a pro osud ještě nezaloženého gymnázia hrála klíčovou roli. V srpnu tohoto roku se na místě zvaném „U dvou lip“ v Křečkovicích sešli zástupci projektu s obyčejnými Vyškovany. Na veřejném shromáždění lidu promluvil MUDr. Jan Venhuda o potřebě vyšší školy na Vyškovsku tak přesvědčivě, že venkov byl plně odhodlán zapojit se aktivně do budování školy.
Snad i pro takovou podporu začal spolek přesvědčených nadšenců přezdívaný jako kroužek gymnazijní uvažovat o tom, že svou činnost nechá úředně legalizovat. Tak vznikla 15. listopadu 1897 Matice gymnasiální. Ve svých stanovách byla tato organizace označována za jednotu, jejímž účelem je zřídit ve Vyškově české gymnázium a udržovat jej tak dlouho, dokud nenastane chvíle, kdy bude moci být převedeno do vlastnictví státní správy nebo obce. Její příjmy se skládaly z jmění, které shromáždili členové, ale také z darů, sbírek, výtěžků z přednášek, dalších pořádaných akcí nebo vydaných spisů. Matice byla spravována složkami aktivně činnou – výborem (starosta, náměstek starosty, 10 členů, 4 náhradníci, 2 finanční dozorci) a kontrolní – valnou hromadou.
Poprvé byla valná hromada nadační jednoty Matice gymnasiální svolána na 8. prosince téhož roku. O důležitosti této schůze svědčí i její slavnostní pojetí. Po proslovech JUDr. Ctibora Helceleta, právního zástupce pro věci gymnázia, a Vincence Praska z Olomouce, historika a bývalého ředitele opavského matičního gymnázia, přečetl Jan Souček schválené stanovy a vyzval všechny přítomné, aby se formálně přihlásili jako členové Matice gymnasiální. Z přihlášených členů pak byli voleni hlavní funkcionáři nadace, kteří se své role ujali dobrovolně a bez platu. Za tři dny byla na jiné schůzi zahájena aktivní činnost organizace.
Po roce fungovala Matice gymnasiální poměrně úspěšně a dařilo se jí shromažďovat dokonce movité jmění, které bylo tolik potřebné pro založení gymnázia. Stále složitějším však bylo udržet zájem také na venkově, kde sice lidé horlivěji než ve městech vnímali nové myšlenky, ale o to rychleji na pokrokové nápady při svých každodenních činnostech zapomínali. Z toho důvodu se hrozilo, že pokud opadne zájem, přestanou do organizace proudit finance, bez kterých byla šance na úspěch mizivá. A to i přesto, že sem téměř neustále proudily jednorázové příspěvky dárců. Na přelomu let 1897 a1898 proto byly městské rady ve Vyškově, Bučovicích a Slavkově, zastupitelstva obcí na Vyškovsku a velké peněžní ústavy přizvány k členství v jednotě s žádostí o trvalejší finanční podporu.
Po zdlouhavých projednáváních bylo v roce 1898 ustanoveno, že by první gymnasiální třída mohla být otevřena již ve školním roce 1898/1899. Chyběly už jen prostory, kde by probíhalo vyučování. Tento problém se vyřešil poměrně rychle po stanovení termínu otevření školy – byly získány místnosti ve druhém patře arcibiskupského zámku ve Vyškově. Zdálo se, že nic nestojí v cestě.
Přesto nelze opomenout, že ve stanovách Matice gymnasiální bylo uvedeno, že otevření gymnázia bude vyžadováno po státních orgánech. Proto v době, kdy se pozdější členové radili o zřízení Matice, poslali starostové z vyškovských obcí společně s českými vyškovskými zastupiteli, živnostníky a zástupci spolků řadu petic adresovaných poslanecké sněmovně říšské rady. Požadovali zřízení státního gymnázia s odůvodněním nedostatku českých středních škol ve Vyškově a okolí při vysoké hospodářské vyspělosti.
Říšská vláda nemohla nechat takové výzvy bez povšimnutí. C. k. zemská školní rada provedla v květnu 1898 šetření, zda by bylo pro zřízení gymnázia dostatek zájemců, kteří by novou školu navštěvovali. To ukázalo, že by se pravděpodobně našlo 291 studentů, kteří by byli ochotni nastoupit do nově otevřené třídy. Zemskou školní radu vedle toho zajímalo, jaké podmínky má školství na Vyškovsku, jaký je jeho stav, kolik se nachází v okrese Čechů, zda je město skutečně tak hospodářsky vyspělé, jak tvrdí čeští zástupci, a jaká je komunikace s obecním vedením a politickými zástupci. Při tom se přišlo také na aktivní činnost Matice gymnasiální a vedení c. k. zemské školní rady si uvědomilo, že by tato nadace mohla zřízení státního gymnázia usnadnit.
V době, kdy členové Matice gymnasiální již byli téměř připraveni zřizovat nové gymnázium ve Vyškově, tedy o prázdninách 1898, se o věc začalo zajímat c. k. okresní státní hejtmanství. Vyžádalo si proto zprávu o dosavadní činnosti této organizace. A protože se nemohlo vyjádřit jinak než kladně, bylo úředně povoleno založení gymnázia.
Prameny již neuvádí, jestli se právě kvůli zdlouhavému papírování pozdrželo otevření gymnázia, jisté ale je, že 10. listopadu 1898 se výbor Matice gymnasiální zavázal okresnímu státnímu hejtmanství, že zřídí české státní gymnázium ve Vyškově a přebere všechny závazky týkající se výloh za provozování gymnázia.
Již v této dohodě padala slova o tom, že by Matice gymnasiální měla postavit novou budovu školy, protože arcibiskupský zámek, který sám olomoucký arcibiskup Dr. Theodor Kohn přislíbil dočasně zapůjčit, nemůže být postačující. Protože Matice sama na stavbu peníze neměla, začala vyjednávat s českými zástupci v říšské radě. Bohužel když se zdálo, že peníze budou přislíbeny, vynořil se problém s nespolupracujícím vyškovským zastupitelstvem s německou většinou, které se cítilo být ukřivděno tím, že se celá věc řešila za jeho zády.
Přesto se na příkaz brněnského místodržitelství pokusili zástupci Matice gymnasiální vyjednávat o kompromisu. Zástupci obou stran se sešli na schůzi dne 9. listopadu 1898. Podle německého protokolu se jednalo o poklidnou debatu několika vzdělaných mužů. Český protokol již toto setkání tak poklidně nelíčí. Je v něm několikrát zaznamenáno, jak se německá strana snaží dokázat, že Vyškov je odjakživa město německé a že by tak mělo i zůstat. Všemu prý nasadil korunu radní dr. Buxbaum (vyškovský advokát), když prohlašoval, že jakákoliv inteligenční činnost českého národa je zbytečná, protože je již od počátku vývojově pozadu, a že je více než zřejmé, že se to zřízením jednoho gymnázia nezmění. Tím vlastně předjímal celý výsledek jednání, kdy se obecní zastupitelstvo vyjádřilo záporně.
Teprve o měsíc později se z neznámých důvodů názor zastupitelstva změnil a gymnázium finančně podpořilo, byť příspěvkem o polovinu menším, než žádali zástupci výboru Matice gymnasiální. Tento velkorysý politický tah byl však zbytečný. Přestože c. k. zemská školská rada i místodržitelství v Brně vydaly doporučení pro vládu ke zřízení vyšší státní školy, bylo již pozdě.
21. prosince, jen pár dní před koncem roku, reagovalo c. k. ministerstvo kultu a vyučování ve Vídni pouze tím, že se rozhodlo raději otevřít státní gymnázium v Prostějově, kde je gymnázium potřebnější. V zákulisí se spekulovalo o tom, že říšská vláda zkrátka nechtěla zasahovat do probíhajících sporů mezi českou a německou stranou na Moravě.
Během dalších deseti let nebyly vydány žádné písemné listiny, smlouvy nebo jiné dokumenty, které by dokazovaly, že by se státní orgány opět zabývaly možností zřízení vyškovského gymnázia.
Podle 1. kapitoly úspěšné práce „Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově“, zpracované v rámci SOČ 2007/2008 Šárkou Navrátilovou