„Život, to jsme nebrali“ – oblíbené motto na maturitní stužku; aneb Maturant porodníkem
Lukáš Procházka, student 4. ročníku oboru zdravotnický asistent, se první pomoc učil ve škole už v 1. ročníku a stejně jako všichni zdravoťáci absolvoval i školní kolo soutěže družstev PP.
Tehdy to však byly modelové situace, které musel řešit sice prakticky, ale stále jen „jako“.
Nedávno však Lukáše postavil život před skutečnou praxi a výzvu; už žádné „jako“ ani „kdyby“. Najednou se situace vyžadující jeho zásah děla naživo a bez možnosti opravy.
Lukáš se zachoval profesně zodpovědně i osobně velmi statečně, když v pozdních nočních hodinách vyběhl na ulici vzbuzen křikem a voláním o pomoc a netušil, čemu vlastně bude čelit.
Nemohl se nijak připravit na to, že na ulici najde rodící ženu, která bude potřebovat nejen zavolat záchrannou službu, ale také při porodu pomoci. Nastalá situace Lukáše sice překvapila a možná i šokovala, přesto bez váhání kontaktoval ZZS a pak podle pokynů dispečerky asistoval u překotného a komplikovaného porodu až do příjezdu profesionálů.
A tak má Lukáš, paradoxně jediný student v jinak dívčí třídě, jako první intenzivní zkušenost a zřejmě i doživotní zážitek s těžkým příchodem nového života na tento svět. A také náš obdiv a „klobouku smeknutí“.