Posledních 12 dní před Vánocemi jsem musela strávit ve vyškovské nemocnici. Tedy na místě, kam nikdo nejde dobrovolně a rád. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že na stejném oddělení vykonávají svoji odbornou praxi žáci a žákyně ze třídy zdravotnických asistentů 4. ZA.
Měla jsem možnost je vidět z jiného úhlu pohledu – nikoli v lavicích, ale v reálném životě jejich budoucí profese. Pohled na ně byl více než radostný – každé ráno v čistých a nažehlených pracovních stejnokrojích, milým úsměvem a obrovskou chutí do práce. Po oddělení se pohybovali suverénně, s jistotou odebírali krev, dokonale přestýlali postele a pomáhali lidem po operaci s jejich prvními krůčky po chodbě i s hygienou v koupelně. Přesvědčila jsem se o jejich zručnosti, protože injekce, které mi píchali, ani trošku nebolely. Byla jsem překvapena i jejich přístupem k pacientům, kterým dokázali srozumitelně vysvětlit, co jim budou dělat a jaké zákroky je čekají. Nebylo možné přehlédnout jejich lidský přístup plný porozumění. Samozřejmě tyto schopnosti získali při svém studiu od učitelek odborných předmětů. Teprve pobytem v nemocnici jsem si uvědomila, jak moc se od sebe liší práce učitele všeobecných předmětů a učitele odborných předmětů. Současně jsem získala i nový pohled na práci mých kolegyň. Po celou dobu praxe musí mít oči, ruce i nohy snad na stech místech současně, protože každý žák dělá něco jiného, každého žáka musí kontrolovat a popřípadě opravovat. Není to klasická vyučovací hodina s přestávkami, ale po celou dobu praxe musí být ve střehu, vždyť zodpovídají za práci žáků a ve svém důsledku za životy pacientů. Za to je moc obdivuji, stejně tak jako za jejich schopnost své zkušenosti předat svým žákům – budoucím zdravotnickým asistentům.
Na závěr vám, milí žáci ze 4. ZA, chci poděkovat za váš profesionální přístup, milý úsměv, kterého není nikdy dost, a hlavně popřát hodně úspěchů u maturit.
Pacientka – učitelka RNDr. Libuše Kraváčková