Paní učitelka Holubová se odhodlala k záslužnému činu a zařídila třídě 3.B exkurzi do Prahy. Byla velmi chytře naplánována na 29. a 30. září. Mohli jsme se tak ve středu během státního svátku chystat a po příjezdu nás čekal celý víkend na případnou rekonvalescenci. Oba dva dny byly doslova nabité zážitky, protože jsme obešli opravdu spoustu památek a významných míst. Stejně ale spoustu času zabrala cesta vlakem, v Praze jsme tak strávili jen něco málo kolem 24 hodin. Celou dobu jsme se pohybovali v centru města, přesuny byly vždy maximálně 3 zastávky metrem nebo tramvají. Myslím, že jsme si tak všichni vybudovali závislost či odpor k eskalátorům (názory se různí).
Během odpoledne prvního dne jsme stihli navštívit například vrch Petřín (východ ze zrcadlového bludiště našli všichni), Karlův most, Pražský hrad nebo Zlatou uličku. Vyjmenovat všechny zastávky snad ani nedokážu a myslím, že by ani nebylo záživné jejich jména číst. Den jsme završili návštěvou divadelního představení v Činoherním klubu. Hra „Zrada“ nás v některých ohledech překvapila, nicméně její téma nám bylo poměrně blízké. Rádi jsme se tak zamysleli nad spletitostí milostných i jiných vztahů a všem se divadlo líbilo. Vzhledem k tomu, že jsme ten den museli vstávat okolo páté hodiny, většina z nás v penzionu ihned padla do postelí a nabírala síly pro další den.
První cesta po snídani nás zavedla k Památníku heydrichiády. Dále jsme pokračovali do Muzea Karlova mostu a poté už následoval oběd. Navštívili jsme jídelnu Právnické fakulty UK (i když kdo ví, kde budeme za 2 roky…). Poté nás čekala pohodová poobědová aktivita – projížďka lodí po Vltavě. Dokonce se protrhly mraky a vysvitlo sluníčko, takže jsme si plavbu opravdu užili. Obávali jsme se předpovídaného deště, ale nakonec bylo moc pěkně. Před návratem na nádraží jsme ještě měli možnost se projít po Palladiu, a pak už následoval návrat domů. V Olomouci jsme se trošku proběhli (kvůli udržení fyzické kondice a navazujícími vlaku) a do Vyškova se vrátili unavení, ale plní
dojmů.
Velké poděkování patří nejen paní učitelce Holubové a Poláčkové, ale také našemu průvodci. Díky němu jsme se neztratili mezi davy cizinců (v Praze totiž prakticky neuslyšíte češtinu), měli jsme platné jízdenky a zařízené veškeré vstupenky. Moc jsme si to užili!
Anastázie Sedláková, 3.B
