V informatice v rámci výuky základů programování využíváme na naší škole programovatelné roboty. Využíváme roboty mBot Ranger pro starší žáky a programovatelnou desku micro:bit pro ty mladší.
Jedná se o vizuální programování pomocí bloků, které žáci skládají do sebe jako stavebnici – není tedy nutné znát přímo syntaxi nějakého programovacího jazyka. Mohou se tím pádem plně soustředit jen na vyřešení daného problému. Ale i to je často poměrně zapeklitý úkol, proto na něm žáci pracují v týmech, kde mohou problém řádně prodiskutovat (trochu se u toho pohádat) a poté zdárně vyřešit. Kromě jízdy po čáře musí robot zvládnout i čáru přerušovanou, projetí bludištěm nebo reakci na světlo či zvuk. Zároveň se aspoň na chvíli stávají návrháři – konstruktéry, protože z dílů dostupných ve škole mají navrhnout, zkonstruovat a naprogramovat robota vlastní konstrukce tak, aby sloužil lidstvu. A s trochou kreativity to jde i distančně doma.
Žáci semináře z informatiky si doma poradili a za pomocí stavebnice Merkur sestrojili např. dávkovač desinfekce, pásový dopravník či automatický výtah nebo stěrač. Věříme, že toto „Putování Robozemí“, které zažili s vypůjčenými roboty doma v době covidu, je nejen bavilo, ale že je také obohatilo o trochu toho tvořivého myšlení, logického a systematického uvažování a kupu trpělivosti. Často si totiž při spuštění robota říkali: „Proč to dělá zrovna tohle?“ Ale jak napsal Isaac Asimov: Nejúžasnější zvolání v oblasti vědy, takové, které ohlašuje nové objevy, nezní „Heuréka!“, ale „To je zvláštní“.