Exkurze semináře dějin kultury do vily Stiassni

Ve středu 13. listopadu, krátce před polednem, se studenti gymnázia navštěvující seminář dějin kultury v pedagogickém doprovodu Mgr. Vlčkové a Mgr. Vybíralové vydali směr Brno s cílem: Vila Stiassni, navržena architektem Ernstem Wiesnerem pro Alfreda Stiassného a jeho rodinu.

I přes nepříznivé počasí jsme okolo druhé hodiny odpolední dorazili do čtvrti Pisárky a zanedlouho stoupali po svažující se zahradě vily. Obdobně jako její současnice, vila Tugendhat, je i vila Stiassni zasazena do terénu a v duchu své doby splývá s okolní krajinou. Celá rozloha pozemku, na kterém byla vila spolu s příslušnými objekty postavena, čítá tři hektary.

Zahrada obklopující hlavní budovu je členěna do dvou částí – rekreační v dolní části svahu, kde se nachází nejen květinové záhony, okrasné stromy a tenisový kurt, ale i bývalé konírny a zázemí pro řidiče, jež nyní slouží jako vrátnice a pokladna. Horní část zahrady měla užitkovou funkci, nacházely se zde skleníky, vybavené i výtopnou, a záhony na pěstování zeleniny a ovoce. Pro udržování tak rozlehlého pozemku byl samozřejmě potřeba i zahradník, který měl vedle samotné vily svůj vlastní dům a k dispozici četu pomocnic, s kterými o zahradu pečoval.

Vila samotná byla vystavěna ve tvaru písmene L, přičemž jsou křídla rozdělena na obytné pro majitele domu a účelové pro služebnictvo. Exteriér stavby se nese ve funkcionalistickém duchu přelomu 20. a 30. let minulého století, ale střídmě a vkusně odkazuje na období klasicismu v některých prvcích, např. střešní římsy, přízemní lodžie a na ní ležící terasa, jež budí dojem vily římské pojaté v moderním kontextu. Tak jako ve vile Tugendhat byla využita železobetonová konstrukce dodávající stavbě vzdušnost a interiéru funkcionalistickou plasticitu, které se však v tomto případě nedostalo využití kvůli vkusu paní domu, Hermine Stiassni, pod jejíž taktovkou byl interiér zařizován.

Reprezentativní a obytné prostory byly vybaveny historizujícími dřevěnými obklady, látkovými tapetami, gobelíny a nábytkem s brokátovým čalouněním a podobají se tedy spíše šlechtickému zámečku. I v nich se však našlo místo pro funkční prvky, jako je závěsný instalační systém, díky němuž se mohlo volně manipulovat s obrazy vystavenými na stěnách.

Přízemí mělo převážně reprezentativní funkci, nachází se v něm mimo jiné i dámský a pánský salon a dva pokoje pro hosty se sdílenou koupelnou.

Kolmá křídla domu jsou spolu propojena galerií s dřevěným schodištěm stoupajícím do patra; to obsahuje osobní prostory členů rodiny koncipované do jednotek o třech místnostech – ložnice, šatna a koupelna. Manželé spali odděleně, ale ložnice jsou propojeny vzájemně, nejen skrze chodbu. Patro je přístupné i vedlejším schodištěm, obklopeným pokoji služebnictva.

Dcera manželů Stiassných Susanne měla kromě pokoje i hernu; z těchto místností bylo možné vyjít na terasu ležící nad lodžií a předsunutým salonem s jídelnou v přízemí.

Podobně jako mnoho dalších brněnských staveb potkal i tuto nemovitost neblahý osud. Již v roce 1939 byla zabavena policií, po válce spadla pod národní správu a následně v roce 1952 připadla i s celým pozemkem Krajskému národnímu výboru; tomu až do devadesátých let sloužila k reprezentačním účelům, díky čemuž nese pojmenování „vládní vila“.

V současnosti je vila zapsána v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek a její prostory jsou využívány k obchodním jednáním, konferencím a společenským akcím.

 

Autor: Marie Vazačová, 8. OA