Když se řekne ráj, většina lidí si vybaví místo, kam smí jen ti, kteří se po celý život chovají tak, aby se tam dostali. To se o nás rozhodně říct nedá. Přesto jsme se ale do ráje podívali. Šlo sice o trošku jiný ráj, byl však ještě lepší než ten pravý.
S heslem „co bychom se báli na Prachovské skály“ jsme vyrazili v neděli ráno z vlakového nádraží prozkoumávat svět. Cesta do Čech netrvala příliš dlouho a byla obohacena domácími svačinami, které nám dodaly energii na pozdější stavění stanů. Někteří z nás byli sice ubytováni v karavanech, vybalování svršků je ovšem činnost také náročná. Abychom neztráceli čas, vydali jsme se již první den na průzkumnou vycházku plnou skalních vyhlídek a teras. Největší radost nám ale udělalo opět jídlo – borůvky! Poznávacím znamením mnoha účastníků kurzu se staly modré jazyky.
Druhý den naše kroky vedly na Bezděčínské skály, kde pro nás bylo nachystané lezení po skalách. Schopnosti, jaké má snad jen Spiderman, projevilo mnoho studentů naší školy a učinili tak tomuto pavoučímu muži nemalou výzvu. Na zpáteční cestě do kempu jsme mohli obdivovat hrad Frýdštejn nebo Pantheon nad Malou Skálou – naším týdenním domovem. Večery jsme trávili různě, někdy posezením u ohně, někdy s kytarou a někdy se společenskými hrami. Vždy ale s úsměvem, jak je na takových akcích zvykem.
Program třetího dne se už trochu lišil. Jelikož nás bylo „jako psů“, ne-li víc, utvořili jsme dvě skupiny, které se střídaly ve svých denních „rozvrzích“. A tak jsme se jednou vydali do jeskyní v Klokočí, kde jsme mimo jiné našli cenný poklad (jak jinak než z čokolády), jednou jsme zase sjížděli na loďkách Jizeru, proháněli se na koloběžkách, houpali se na lanech mezi stromy nebo stopovali Pepu a ostatní postavy známého filmu Jak dostat tatínka do polepšovny.
Ačkoli se týden může zdát jako dlouhá doba, netuším, kolik času bychom potřebovali my, abychom mohli říct: „Stačilo.“ Jeden týden každopádně nestačil. Výlet se zkrátka povedl, a tak se nám zpět moc nechtělo. Pravdou však je, že měkkou postýlku přivítal doma každý. Z Českého ráje jsme si přivezli krásné vzpomínky a zážitky, kterým se nejde nesmát. A ten, kdo měl štěstí, si s sebou přivezl i klíště.
Barbora Uhlová, 3.B