Dne 1. 4. 2015 se studenti zdravotnických a ekonomických oborů Gymnázia a SOŠZE Vyškov zúčastnili exkurze do koncentračního tábora v Osvětimi.
Exkurzi jsme začínali s úsměvem na tváři, ale postupem času úsměv z naší tváře zmizel. Paní průvodkyně vyprávěla řadu zajímavých informací a příběhů lidí, až nám z toho běhal mráz po zádech. Nejdříve jsme zavítali do Osvětimi, kde jsme navštívili několik zděných bloků. V některých budovách jsme měli možnost spatřit pozůstatky po vězních. Viděli jsme obrovské množství dívčích a ženských vlasů, boty, oblečení, kufry, brýle, nádoby a další osobní věci uvězněných lidí. Při pohledu na to množství se nám tajil dech a nebyli jsme schopni slova. Mohli jsme zde spatřit i část fotografií, neboť většinu důkazů fašisti před osvobozením koncentračního zničili, aby zahladili důkazy svých zločinů. Mezi dobovými fotografiemi jsme objevili i portrét Jana Hona, bývalého starosty města Vyškova, který v Osvětimi zemřel 8. 4. 1942 po čtyřech měsících věznění.
Z Osvětimi se přesunula naše skupina autobusem do nedalekého tábora Březinka. Tam jsme prošli „bránou smrti“, kterou projížděly vlaky plné lidí k tak zvanému “konečnému řešení.“ Lidé zde byli okamžitě rozděleni na práce schopné a na určené k likvidaci. Děti, těhotné ženy, staří lidé či postižení byli okamžitě po příjezdu posláni do sprch, ve kterých je čekala smrt. Ti, jež byli schopni práce, přežívali v nelidských podmínkách koncentračního tábora průměrně tři měsíce. Zahynulo zde více jak 1 100 000 lidí a v letošním roce jsme si 27. ledna připomněli 70. výročí osvobození tábora Rudou armádou.
Exkurze byla zajímavá a promlouvala do duše. Všichni jsme byli pohlceni informacemi a smutnými, ale poučnými zážitky. Je nepochopitelné, jak dokázali lidé ubližovat lidem. Taková historie by se neměla opakovat, a proto by měl každý Osvětim navštívit.
Natálie Skoupilová a Denisa Minaříková z 2.ZL, Adriana Filipi a Jana Moučková z 1.ZL
