Stavba vlastní budovy

V roce 1900 se začalo otevřeně uvažovat o tom, že by pro potřeby ústavu měla být vystavěna nová budova, která by splňovala všechna kritéria školy. Současný stav byl pro vyučování naprosto nevhodný – ve školní roce 1900/01 se vyučovalo již ve čtyřech místnostech zámku – a pro následující rok byla zapůjčena obecní budova „Staré školy“ na Velkém náměstí naproti Besednímu domu. Ale problém s prostorami se tak nevyřešil, naopak bylo vždy nutné nově zapůjčené prostory nákladně upravit pro potřeby vyučování.

2. ledna 1900 proto na jednání výboru Matice gymnasiální přednesl svůj návrh císařský rada Arnold Janda. Podle něj se nová budova gymnázia měla stát dominantou města. Představil také svůj situační plán, ve kterém uvažoval o místu na „Újezdě“, tedy na pozemku mezi vlakovým nádražím a centrem města, který v této době náležel olomouckému arcibiskupství. Podle svých propočtů počítal totiž s tím, že by se tato parcela dala vyměnit za některé jiné obecní pozemky.

Přestože vše promyslil, nemohl předvídat některé komplikace. Jeho nápad byl kladně přijat, protože by budova stála na volném prostranství, takže by se dala dle potřeby (při značném nárůstu počtu žáků) dále rozšiřovat nebo by se tu mohlo zbudovat velké venkovní hřiště, a ihned se začalo jednat. Městská rada skutečně nabídla olomouckému arcibiskupovi pozemky na výměnu. Po několika výzvách se však dočkali záporné odpovědi a celý plán vzal za své.

Protože dlouhé čekání na arcibiskupovu odpověď dávalo tušit výsledek, hledal výbor Matice gymnasiální další možnosti. Budova školy se tak sice na konci roku 1900 nedočkala střechy a ani pevných základů, jak se původně předpokládalo, ale myšlenka na její zbudování nebyla naštěstí pohřbena. Již 17. ledna byl pořízen soupis vhodných míst pro stavbu, ale vyjednávat s majiteli se začalo teprve v březnu. Nakonec byl stanoven termín 1. července 1901, do kterého měla Matice gymnasiální shromáždit souhlasy majitelů domů a pozemků na ploše předem určené pro stavbu, ale také opatřit plány a zajistit rozpočet. Za těchto předpokladů uvolnila I. kontribučenská spořitelna 120 000 K a obecní spořitelna 30 000 K na výdaje spojené se stavbou.

Průtahy, kvůli kterým muselo být stanovené ultimátum, byly způsobeny tím, že se členové Matice gymnasiální nedokázali shodnout na jednom stanovišti, kde by se mělo začít stavět. Na únorové radě proto vzešlo rozhodnutí, že výbor není dostatečně způsobilý na to, aby rozhodoval o takové věci, jako je výběr vhodného pozemku, do které vloží rada města nemalé finanční prostředky. Tehdejší kritikové tvrdí, že se Matice chtěla vyhnout konečné zodpovědnosti a výtkám ze strany širokého okolí.

A tak byli povoláni odborníci, kteří prozkoumali tří nejvhodnější místa – na Cejlu (Komenského náměstí), Venkovní ulici (Žižkova ulice) a Novosadech (Tyršova ulice). O totéž bylo požádáno okresní hejtmanství. Podle závěrů profesora K. Welzla a inženýra K. Pětníka bylo nejvhodnější ze zdravotních a technických ohledů místo na Cejlu, zatímco Venkovní ulice byla z možností vyřazena. K takovému rozhodnutí matičního výboru přispěla i zpráva c. k. zemské školní rady z 28. dubna 1901, která stavbu na Venkovní považovala za naprosto nevhodnou. Pánové Welzl a Pětník dostali tedy za úkol vypracovat nákresy a rozpočet pro parcelu na Cejlu.

Ve výběrovém řízení získal zakázku na stavbu gymnasiální budovy olomoucký stavitel a architekt Václav Wittner. Stavět se začalo 30. července 1901. Nespočet řemeslníků, kteří se podíleli na stavbě, postupovalo ve své práci tak rychle, že již 15. července 1902 byla stavba po necelém roce dokončena. Premiérově byla do budovy umístěna okresní hospodářsko-průmyslová výstava ve dnech 15. července až 31. srpna.

Nová škola byla nesmírně působivá. Na vyškovské občany tento institut zapůsobil velkolepým dojmem dřív, než byla stavba vůbec započata. Bylo to díky tomu, že gymnázium vzniklo na základě jejich ohlasů a přání a poskytovalo nejvyšší možné vzdělání v okrese. Teprve budova ale dodala celému dílu na lesku. Její největší chloubou byla podle tehdejších názorů aula, nádherná a skvostná místnost v nejvyšším patře budovy gymnázia, která ve své době patřila k největším prostorám školy. Bylo zde možné shromáždit všechny žáky nebo velké množství lidí, a tak se tu konaly taneční hodiny pro studenty, probíhala tu předávání abiturientských věnečků, ale i řada dalších školních slavností. V tom mělo gymnázium obrovskou výhodu na rozdíl od jiných škol, které takové akce musely z nedostatku vhodných prostor připravovat v restauracích a hostincích, což prý nepřispělo ke společenské výchově mládeže.

Přestože stavba byla definitivně ukončena již po roce, k řádné kolaudaci mohla být předložena teprve 8. února 1905. Ukázalo se, že při stavbě došlo k menším architektonickým a rozpočtovým odchylkám od původních plánů. Trvalo celé tři roky, než Matiční výbor dal vše do pořádku. Nakonec ale byla přece jen vydána podrobná zpráva o budování školy, podle které bylo na stavbu vynaloženo přes 300 tisíc korun. Obecní zastupitelstvo se na základě vydaného dokumentu zaručilo, že zaplatí náklady, a tak byla otázka stavby uzavřena.

Žáci ale budovu gymnázia začali navštěvovat již o tři roky dříve. Nebylo to z důvodu, že by se Matice gymnasiální nechtěla podrobit tehdejším předpisům a přivést žáky do nezkolaudované školy. Prostě jen v dosavadních prostorách již nebylo místo pro čtvrtý ročník gymnázia. A tak v polovině září roku 1902 došlo ke stěhování do nové budovy na Cejlu (Komenského náměstí). Do prostor, které byly krásně navržené a postavené, ale dosud zcela nezařízené. Nezbytně nutné učebny a kabinety byly vybaveny zařízením z dosavadních místností, kde poté již téměř nic nezbylo. Proto sem byly pro školní rok 1902/1903 přestěhovány všechny ročníky gymnázia.

Nová budova gymnázia se dočkala slavnostního vysvěcení 21. září 1902, kdy to učinil olomoucký arcibiskup ThDr. Theodor Kohn. Slavnost svěcení gymnázia začínala již v půl šesté, kdy byl započat průchod městem. Před shromážděným davem uvítali Kohna děkan František Kroutilík, c. k. okresní hejtman Vilém Šťastný a vyškovský starosta JUDr. Josef Svoboda. Průvod se pak odebral na slavnostní mši, po které se přesunul k prahu gymnazijní budovy. Ředitel František Teplý vyslovil prosbu, aby akt byl požehnáním pro všechny, kteří v budově budou trávit dny svého života, ale také požehnáním vlasti, národu a městu Vyškovu. Během samotného vysvěcení se lidé spojení s gymnáziem přesunuli spolu s arcibiskupem do auly, kde Kohn podepsal listinu, která byla vložena do základního kamene a následně zazděna vpravo od hlavního vchodu do budovy, kde je dnes usazena deska s pozlaceným nápisem „Vědě a umění založeno 3. července L. P. 1901.“ Po vysvěcení byly řediteli gymnázia slavnostně předány klíče od školy.

Vyškovský zámek si od výboru Matice gymnasiální přebral olomoucký arcibiskup v květnu 1902, kdy již bylo jasné, že se do nové budovy přestěhují všechny třídy gymnázia. Z 26. listopadu pochází děkovný dopis výboru s ujištěním, že je druhé patro již zcela vyklizeno.

Jakýsi první „den otevřených dveří“ se konal na závěr roku 1902/1903, kdy první studenti gymnázia zakončili svou docházku na nižším stupni. Návštěvníci tu mohli zhlédnout zařízení kabinetů a učeben, skříň pro knihovnu a stůl s křeslem do ředitelny, které zhotovili místní stolaři podle návrhů Císařsko královské odborné školy na zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. O vybavení tělocvičny se postarala firma R. A. Smekal z Prahy. Většinu scházejícího zařízení učeben, odborných laboratoří a přináležejících sbírek dodali vyškovští stolaři a firma R. Osolsobě v  Novém Rousinově (dnešním Rousínově). Ani o prázdninách 1903 se na gymnáziu nezahálelo – byla vymalována aula a chodby firmou Balon z Brna, ostatní interiéry pak panem V. Hlaváčkem, malířem z Vyškova.

Mezi novinky školního roku 1903/1904 patřilo otevření nové třídy – kvinty víceletého gymnázia, které povolilo c. k. ministerstvo kultu a vyučování dne 23. června 1903.

O zřízení dalších učebních sbírek se nejvíce zasloužil císařský rada Arnold Janda, který měl v této době na starosti záležitosti spojené s pracemi na výstavbě a vybavení budovy gymnázia. Byl v této práci tak horlivý, že trávil celé hodiny v budově gymnázia s řemeslníky, kteří zde pracovali, anebo docházel přímo do jejich dílen. Později sám přepracovával již vzniklé skici, aby bylo gymnázium zařízeno v jednotném jednoduchém a účelném stylu.

Protože gymnázium ještě za dobu od svého zřízení nedosáhlo plné kapacity osmi ročníků víceletého gymnázia, byly některé prostory propůjčeny jiným školám. V největší míře škole obecní a později také obchodní. I kvůli tomu se jako rok, kdy byly interiéry gymnázia zcela vybavené, počítá rok 1907, kdy byla vybudována žákovská čítárna.

Podle 3. kapitoly úspěšné práce „Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově“, zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou