Z dnešního pohledu je víc než zřejmé, že osud našeho gymnázia nebyl v historii vždy tak úplně snadný. Gymnázium se dostalo ještě před válkou do správy státu. Již několik let neplatilo, že jeho zaměstnanci se nemuseli zodpovídat za své názory, protože patřili do skupiny kolem Matice gymnasiální a sdíleli stejné nebo podobné přesvědčení. Nyní začal sílit tlak na vedení ústavu od vládních úřadů. Aby bylo gymnázium po celou dobu otevřeno pro žáky, musel ředitel a jeho zástupci souhlasit s řadou věcí, se kterými se sami neztotožňovali.
V létě 1914 vypukla první světová válka. Z gymnázia byli do bojů za Rakousko povoláni zaměstnanci tito školy: profesor Josef Horák, který byl následně přidělen jako poručík pevninského dělostřelectva; suplující učitel Bohumír Bosek jako záložník ve Vysokém Mýtě; školník Jan Rauš, mající dohlížet na nádraží v Lulči; výpomocný sluha Josef Janhuba, který bojoval na východní frontě. Pan profesor Josef Horák se vrátil do civilní služby v srpnu téhož roku.
Ti, kdož nebyli ve službě, byli o prázdninách povoláni do školy, aby pomáhali ve správě státních i civilních úřadů. Profesoři přerozdělovali zásoby a žáci, kteří nebyli zaměstnáni během žní na hospodářských usedlostech rodičů, usměrňovali na vlakovém nádraží neobvykle silný provoz.
Ale i za těchto okolností se počítalo s tím, že v nadcházejícím školním roce bude výuka probíhat normálně v budově školy. Ředitel František Teplý z dobré vůle nabídl, že by v přízemí gymnázia mohlo být umístěno 20 lůžek pro raněné vojáky. C. k. okresní hejtmanství ve Vyškově se chytilo této myšlenky. Došlo k závěru, že se zde dá umístit dokonce 200 lůžek, a školu zabralo pro potřeby nemocnice. Pro žáky gymnázia bylo uvolněno 8 tříd v budově měšťanské školy, v původní budově zůstaly pouze učební sbírky a zařízená ředitelna, případně nábytek, který se hodil pro potřeby nemocnice.
Nikdy nebylo jisté, jak dlouho se ještě bude na škole vyučovat. Zatímco v letních měsících se gymnázium s většími potížemi potýkat nemuselo, v zimě se každodenně řešily problémy spojené s topením. To v budově měšťanské školy téměř vůbec nefungovalo – nebylo možné najít vhodného topiče nebo byl nedostatek uhlí. Třídy se tak daly v největších mrazech vytopit na 10°C, obyčejně zde ale teploty dosahovaly 8°C. S tím se pojily časté nemoci – chřipky, rýmy, angíny. Nejhůře na tom s ohledem na topení bylo gymnázium ve školním roce 1917/1918, kdy bývalo vyučování neplánovaně ukončováno před polednem nebo byla škola dokonce uzavřena po celé týdny (16. prosince 1917 – 1. ledna 1918, 6. ledna – 3. února 1918).
Byl též nedostatek učitelů. Řada z nich byla povolána do služby a gymnázium za ně nedostalo náhradu, takže se o jejich úvazky museli podělit ostatní. Profesoři se často měnili – přicházeli a odcházeli. V některých měsících vyučoval jeden učitel 30 hodin týdně. Stav se zhoršil ke konci období první světové války natolik, že byla na gymnáziu pozastavena výuka fyziky. Nebyl to jediný obor, kde chyběli profesoři. Některé třídy docházely na začátku roku 1918 pouze na dvě až tři hodiny denně, aby mohla být ve všech ročnících zaručena alespoň částečná pravidelnost vyučujících.
Od roku 1914 měli žáci V. – VIII. ročníku zavedený předmět vojenský tělocvik. Výuku narušovalo i to, že starší žáci očekávali předvolání na frontu nebo se právě vraceli a snažili se zařadit do denních pořádků. Všichni se potýkali s nepravidelností zásobování a gymnázium často představovalo pro studenty netušenou jistotu.
Již několikrát jsme se zmínili, že se rakouská vláda snažila dělat vše proto, aby zamezila vzpouře mezi národy monarchie, které násilně ovládala. Jedním z prostředků vedoucích k tomuto cíli mělo být zakazování knih. Ze soupisu povinné četby pro žáky gymnázia musela být přeřazena do oddílu libri prohibiti (zakázané knihy) jména spisovatelů a dramatiků nejen českých, ale také pocházejících ze zemí, které vedly válku proti Rakousku. Odstraněny z dosahu žáků byly také všechny spisy o bývalém českém státě, husitské reformaci a době pobělohorské a zpěvníky vlasteneckých a národních písní, které byly zaměřeny proti císařství. Místo toho byly do školy navezeny propagandistické knihy o habsburské dynastii, oslavující válku a spojence Rakouska.
V první světové válce padla řada osobností spjatých s gymnáziem. První obětí se stal výpomocný sluha Jan Janhuba, který byl zabit u Haliče 29. listopadu 1915. Nevrátili si také někteří vyučující, kteří jsou zmíněni dále.
Podle 5. kapitoly úspěšné práce „Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově“, zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou