Budova gymnázia, především pak aula, se stala dějištěm mnoha událostí, které oslavovaly zejména tradice české státnosti. Možná nejvýáznamněji se však do meziválečných dějin ústavu zapsala oslava 25. výročí vzniku gymnázia. Jednalo se o význačnou událost, a proto na to, aby vše bylo dokonalé, dohlížely nejvýznamnější osobnosti města spolu s bývalými členy Matice gymnasiální.
Výroční slavnost byla zahájena žákovskou akademií ve dvoraně Besedního domu v podvečer 28. června 1924. Vystoupení bylo uvedeno proslovem absolventa školy pana profesora Bohuslava Jokla, diváci mohli zhlédnout program, jehož součástí byl soubor tělocvičných skladeb podle profesora Kováře, melodrama Hakon Z. Fibicha a J. Vrchlického a další hudební ukázky. Hřebem večera byla ukázka studentské frašky od JUDr. Jiřího Červeného, ve které společně účinkovali současní i minulí žáci gymnázia. Další den pokračovala slavnostní událost v aule. Odtud se shromáždění přesunulo na oběd, během kterého ředitel František Teplý vzdal díky zakladatelům školy a starosta JUDr. Skřivánek poděkoval minulému a současnému učitelskému sboru za jeho trpělivost. 140 lidí se z Besedního domu připojilo k průvodu směřujícímu na zahradu sokolovny, kde byla slavnost ukončena tanečním představením.
Rok 1924 neznamenal jen výročí vzniku, byl to rok, který jako by odděloval minulost od budoucnosti. Tímto rokem se uzavírá éra klasického gymnázia ve Vyškově, které bylo v následujících osmi letech reformováno na reálné.
Ve školním roce 1926/1927 se ředitelství pokusilo neúspěšně zavést nový časový harmonogram vyučování. Podle této reformy se mělo začít učit o půl deváté, přičemž první hodiny trvaly jako doposud padesát minut, ale poslední tři byly o pět minut kráceny. Přestávky byly většinou jen pětiminutové. Nový systém přinesl zlepšení pro žáky docházející pěšky, ale nebyl vhodný pro dojíždějící vlakem, a tak se od něj v příštím roce muselo opustit.
2. července 1927 slavili gymnazisté desáté výročí bitvy u Zborova. Součástí slavnosti bylo i odhalení pamětní desky věnované padlým legionářům, kteří před tím, než odešli do války, navštěvovali vyškovské gymnázium.
Začal se měnit samotný přístup k výuce. Pro názornost začala být zařazována filmová představení. Vstupné si musel sice každý hradit sám, zvláštní výjimku měli nemajetní, kteří směli chodit do kina bezplatně. Ale nelitoval ani ten, kdo musel zaplatit – žáci měli poprvé možnost přenést se prostřednictvím filmu do neznámých nebo málo známých krajin. Od 20. let minulého století vyjížděli žáci stejně jako dnes na poučné zájezdy do Brna, kde poznávali nejen památky města, ale také se účastnili koncertů a divadelních představení.
V souvislosti s masovým zakládáním nejrůznějších spolků vzniklo v roce 1918 Sdružení středoškolského studentstva ve Vyškově, které vedle školních slavností pořádalo také vystoupení, akademie, závody a studentskou slavnost Majáles. Přestože nejvíce viditelnou se jevila kulturní činnost Sdružení, jednalo se především o politickou organizaci, která vznikla z popudu pražských vysokoškolských studentů, kteří se soustředili pod křídly Mladé generace – organizace, která přímo náležela pod Českoou státoprávní demokracii, později přejmenovanou na Českoslovensou národní demokracii – politickou stranu orientovanou v duchu českého (československého) nacionalismu, jejíž členové a příznivci se již před rokem 1918 vyslovovali pro založení vlastního státu. Vyškovští studenti byli členy státoprávní demokracie pouhý rok, následně se přidružili pod Svaz československého studentstva v Praz, čímž se Sdružení stalo čistě studentským spolkem. Ten se ale definitivně odpoutal od politiky teprve v roce 1921.
V roce 1927 se poprvé konala studentská slavnost Majáles. Pod vedením profesora J. Machovce byla naplánovaná působivá jarní oslava mládí, která trvala celé tři květnové dny. Zahájena byla serenádou v Smetanových sadech 13. 5. Druhý den večer představoval jakési vyvrcholení, kdy v Sokolovně žáci sehráli představení ukazující výjevy ze svého „radostného“ života. Jako celek ukazoval tento večer představy žáků o jejich vlastním životě a o rozmarech mládí. Na druhý den ráno se sešli studenti gymnázia v čele s krojovanými spolužáky na náměstí, kde jim byla předána studentská vlajka. Jednalo se o vlajku, kterou vyšily a darovaly studentky svým spolužákům jako symbol družnosti a pospolitosti. Odpolední program se podobal současné podobě Majálesu – průvod gymnazistů se studentskou jízdou v čele a alegorickými vozy, které měly představovat jednotlivé vědecké disciplíny vyučované na gymnáziu, prošel ulicemi města a zakotvil v Sokolovně, kde bylo pro žáky a profesory uspořádáno završení náročného víkendu v podobě velkolepé hostiny. U diváků měl Majáles nebývalý úspěch. Po 25 letech, které uplynuly od založení gymnázia, si lidé připomněli, že tato škola je ve městě skutečně důležitá.
Přesto, anebo právě proto, že žáci pocházeli ze skrovných poměrů a mnozí mohli studovat jen díky stipendiu, účastnili se stejně jako dnešní studenti různých sbírek na podporu charity. Červený kříž, Česká zemská komise pro podporu dítek a péči o mládež v Brně, České srdce nebo Masarykova liga proti tuberkulóze, to jsou jen některé organizace a nadace, pro které pomáhali získat finance žáci gymnázia.
Gymnázium muselo od svého vzniku řešit jeden velký problém. Jednalo se o dojíždění žáků, kteří nebydleli přímo ve Vyškově. Tehdejší kritici považovali za problematické především to, že pro dojíždějící mládež je složité dostat se do školy a zabírá jim to příliš mnoho času – studenti často cestovali i několik hodin vlakem, někteří chodili pěšky. Je tedy zřejmé, že přespolní měli mnohem méně času na učení a byli často unavení.
Podle 7. kapitoly úspěšné práce „Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově“, zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou