Gymnázium ve Vyškově mohlo bezstarostně přivítat 28. října vznik republiky. 1. listopadu se sešel celý profesorský sbor ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie na bohoslužbě, při níž spolu s ostatními oslavili znovunabytou národní svobodu.
Celý ústav oslavil samostatnost ještě 5. listopadu, kdy ředitel František Teplý pronesl k nastoupeným třídám a profesorskému sboru svůj proslov o významu převratu v životě českého národa. Byl to rovněž první školní den, kdy se žáci a zaměstnanci školy sešli jako občané Československa (po chřipkové epidemii byly totiž vyhlášeny chřipkové prázdniny ve dnech 26. října – 4. listopadu.).
Na konci války se začalo vyjednávat o navrácení školní budovy. Díky tomu se ještě před 28. říjnem 1918 se podařilo nastěhovat čtyři třídy do přízemí budovy gymnázia, která byla již na přelomu září a října uvolněna. Teprve na začátku prosince bylo nemocniční zařízení vystěhováno i z prvního patra, takže se zbytek žáků mohl připojit k dříve umístěným třídám. Avšak druhé patro mělo ředitelství gymnázia k dispozici teprve po Velikonocích 1919, a to přesto, že vojenská nemocnice ukončila svůj provoz k 22. prosinci 1918. Zdržení bylo způsobeno tím, že stavba byla vrácena ve velmi špatném stavu – zdi byly otlučené, celá budova špinavá a plná hmyzu, poškozená byla také kotelna, takže v prvním roce bylo možné vytopit sotva přízemí a část prvního patra. Podle místních mohlo za škody na majetku především chování rekonvalescentů, kteří se tu scházeli z různých končin světa a měli poněkud uvolněnější způsoby. Velké potíže způsobovaly především štěnice, a proto během roku 1919 muselo dojít ve všech místnostech dvakrát k deratizaci. Poprvé byla před Velikonocemi 1919 budova vyčištěna formalinem a sírou, ale tento způsob nebyl příliš účinný, a tak vedení školy povolalo na prázdniny společnost, která provedla radikální čištění kyanovodíkem. Ve stejné době byly vymalovány třídy a chodby. Nábytek se podařilo z důvodu nedostatku financí opravit teprve do pěti let po válce.
Největší zlom, který přineslo osamostatnění, byla asi změna školních osnov – vyškovské české státní gymnázium přestalo být klasickým gymnáziem. Důležitost již nebyla kladena na jazyky klasické, i když řečtina a latina se zde nadále vyučovaly. Většího významu nabyly živé jazyky a přírodovědné předměty.
Také po válce se ústav potýkal s nedostatkem vyučujících. Profesorské řady prořídly – prof. Cyril Štefan byl od roku 1916 nezvěstný, mezi další oběti patřili také Ladislav Koza, Karel Rieger a Alois Tesáček. Po dlouhé nemoci zemřel v tomto roce také profesor Cyril Marvan a další tři vyučující odešli na Slovensko. Učitelé tak měli úvazky nabité ještě mnoho let po válce. Nejvíce nadpočetných hodin měl tradičně ředitel František Teplý, který se snažil jít příkladem. Mezi jeho podřízenými nebyl výjimkou ani o polovinu větší úvazek. Kvůli těmto problémům byl rozvrh pro školní rok 1925/1926 sestaven teprve 8. října 1925 a několikrát ze stejného důvodu měněn.
Vedle plnění svých nadstandardních pracovních závazků působili profesoři ve Vyškově jako kulturní referenti, stáli v čele různých kulturních a uměleckých spolků.
Přetrvávaly také potíže s topením, protože město vrátilo budovy školy do rukou jeho vedení v dezolátním stavu a dva topné kotle ze tří byly neschopny provozu. Při následné rekonstrukci bylo navíc zjištěno, že je nutné vyměnit topná tělesa. A potíže působil i zoufalý nedostatek uhlí.
Žáci a profesoři byli nadále zaměstnáváni činnostmi souvisejícími se státní správou, aby pomohli udržet nastalou situaci – nejčastěji byly třídy pověřovány kolkováním bankovek nebo roztřiďováním úředních záznamů.
S novým státním zřízením souvisela také rozpolcenost některých institucí. Žáků vyškovského gymnázia se nejvíce dotýkala situace na dráze, kde vlaky nabíraly i hodinová zpoždění. Z toho důvodu byl dokonce začátek vyučování posunut na půl devátou a vyučovací hodiny o pět minut zkráceny, ale ani to nepomohlo. Od začátku června 1919 vlaky nejezdily vůbec nebo jezdily příliš brzy, a tak se pro změnu začínalo už o půl osmé. Díky tomu mohly mít hodiny opět padesátiminutovou dotaci.
Asi nejvýraznější změnou po válce je počátek veřejného studia dívek na vyškovském gymnáziu. V předchozích letech se totiž směly zapsat a skládat zkoušky jen jako takzvané privatistky. Příliš mnoho učiva a obtížnost testů však řadu z nich odradila. V roce 1910 proto povolil ředitel František Teplý, aby směly privatistky také docházet do vyučování (ale nesměly být zkoušeny a průběžně známkovány), tedy hospitovat tu. Udělal to údajně bez vědomí příslušných úřadů a po jednom rozporu s místním vyučujícím muselo být toto právo dívkám odebráno. Čekalo se tak několik týdnů, než byla hospitace dívek oficiálně povolena. Ve školním roce 1918/1919 výnosem z 19. listopadu byla tato forma studia změněna na veřejné studium, během kterého měly studentky stejná práva a povinnosti. Od té doby začal postupně růst jejich počet až do dnešních dob, kdy na gymnáziu studuje více dívek než chlapců.
Neobvyklé řešení problému s otopením a osvícením domácností se naskytlo v roce 1919. Situace byla natolik vážná, že někteří žáci neměli možnost se učit doma. Bylo tedy rozhodnuto, aby se učili v žákovské čítárně po ukončení vyučování do sedmé hodiny večerní.
Aby bylo podpořeno vlastenectví žáků vyškovského gymnázia, byly zařazovány během školního roku slavnosti, které měly připomínat sílu českého národa. Některé se staly každoroční záležitostí, jiné byly uspořádány ve spojitosti s určitou událostí. V březnu si gymnázium vždy připomínalo Masarykovy narozeniny a výročí narození Jana Amose Komenského. Zpočátku se studenti jen podíleli na programu, později si ale podobné akce organizovali v podstatě sami.
Podle 6. kapitoly úspěšné práce „Vznik a rozvoj Gymnázia ve Vyškově“, zpracované v rámci SOČ 2007/2008 studentkou Šárkou Navrátilovou