Znáte to. Holka má sen. Kluk má sen. Holka potká kluka. A dál je vám to jasné, že? Kéž by. Asi byste odešli s lepší náladou. Ale něco by tomu chybělo.

La La Land je opak všeho, co znáte ze všech filmů a všech muzikálů a všech knížek a zároveň plně podporuje všechno, co znáte z filmů, muzikálů a knížek. Svou skromností si připadáte jako jediný divák, přestože film znají miliony lidí a zároveň svou velkolepostí vám ukáže, co všechno může být. Na trailer se ani nedívejte, seznámí vás jen s povrchním náhledem na tohle velkolepé dílo Damiena Chazella. Tenhle film v sobě skrývá mnohem víc.

Příběh se odehrává v Los Angeles, nic neočekávaného a převratného. Za to časové zařazení je mnohem zajímavější. Vzhledem k faktu, že jde o moderní remake klasického hollywoodského milostného románu, které vznikaly především v 50. letech minulého století, autoři vytvořili 50. léta v roce 2016. Oblečením, účesy, jazzem, auty, prostředím vám film bude jasně připomínat minulost, ovšem uvidíte i mobily, notebooky a další moderní zařízení. Podle mě naprosto brilantní krok, když uvážím, jak moc se stalo moderním být vintage a retro, a především všechno souhlasí s podstatou filmu.

Na první pohled dostanete jednoduché vyprávění, dokonce bez zápletky. To nejdůležitější a celý smysl filmu tkví až v jeho konci. Příběh sleduje postavy dvou hlavních hrdinů. Jako první tu máme Miu, mladou dívku s velkými sny o hollywoodské kariéře slavné herečky se zvláštním kouzlem holky od vedle. Jako druhý nám je představen Sebastian, stejně mladý muž se stejně velkými sny. Chce si otevřít jazzový klub v době, kdy jazz naprosto jasně upadá do ústranní popu.

Pokud jste pozorní, můžete zpozorovat skryté vtipy a narážky na naivitu klasických muzikálů. Jen název filmu je úžasný nápad, muzikál v LA = La La Land. Nebo například během prvních setkáních obou postav Mia i Sebastian často naráží na nepravděpodobnost vývoje událostí, což je přesně to, co se jako zázrakem dělo právě v původních filmech, na kterých je tento projekt založen.

Za tímto povrchním příběhem uvidíte význam ambicí, cílů, lásky, přátelství, víry v sama sebe, podpory ostatních a význam rozhodnutí velkých i malých. Tenhle film je ve své podstatě překvapivě neskutečně motivační.

Tak třicet minut před koncem máte jasno, co se stane dál. Víte to, jste si jistí. Nebuďte. Všechno, co si myslíte, se rozpadne na kousky a stejně tak se rozpadne vaše důvěřivé srdíčko. Je mi neskutečně líto, že už tímhle vás tak trochu spoileruju, ale konec vás zničí. Protože to nejhorší je, že to není smutný konec. My ten happy end vlastně dostaneme. Jen ne v té formě, v jaké ji chceme a v jaké formě jsme ochotni šťastně až do smrti přijmout. Samy postavy by pravděpodobně vůbec nic neměnily, protože věří, že takhle to mělo dopadnout. Nicméně nám, divákům, se pod kůži tak zažralo to tradiční pojetí románu, navíc muzikálového, že si nedokážeme představit jiný konec, než který očekáváme.

Po titulkách jsem další tři dny o La La Landu musela přemýšlet. Protože dává smysl. Protože je to komplexní dílo, které by si zasloužilo rozebrat na minuty a na jednotlivé střihy. Kamera, režie, ta zatraceně úžasná hudba, výprava, obsazení, příběh, ne-příběh, všechno dohromady i zvlášť musí potěšit každého, kdo se trochu ve filmech orientuje, i každého, kdo je vlastníkem romantického srdce.

Tvůrci udělali rozhodně neskutečný kus práce. Křesla režiséra a pera scénáristy se zhostil i stvořitel námětu, dvaatřicetiletý Damien Chazelle. V roce 2013 se stejným dílem podílel na jiném muzikálu z jazzového prostředí, Whiplash, který byl i nominován na Oscara. Vynikající hudbu pro La La Land, i pro Whiplash, napsal Damienův kamarád ze školy Justin Hurwitz. Co se obsazení týče, do hlavních rolí byli zvoleni dva herci, kteří se před kamerou sešli už snad posté. Miu ztvárnila Emma Stone (Amazing Spiderman, Panna nebo orel, Bláznivá zatracená láska) a Sebastiana si zahrál Ryan Gossling (Zápisník jedné lásky, Den zrady, Bláznivá zatracená láska). Vedlejší role reformátora jazzu moderní doby padla na zpěváka a muzikanta Johna Legenda.

Celý film, a dokonce i datum vydání, křičí, že si zaslouží Oscara. Hodně lidem, včetně mě, přijde, že La La Land měl od začátku tvorby projektu vytyčený tento jediný cíl. Všechno bylo vytvořeno tak, aby se to líbilo Akademii, což se povedlo. Čtrnáct nominací proměnili před pár týdny v konečných šest sošek.

La La Landu se podařilo oživit muzikály na filmovém plátně a nastavilo nový skript budoucím počinům ve svém žánru. Věřím, že za deset let se stane klasikou a navěky budou všichni vědět, co tenhle film dokázal. Těch 128 minut stojí za to, věřte mi.