Země, kde tradice sahají až do pravěku. Jinak známá jako Země vycházejícího Slunce. Samurajové, gejši, manga, ikebana, hora Fuji – to vše jsou hlavní symboly Japonska. Je to země s 10. nejvyšším počtem obyvatel na světě. V této době je to jedna z nejoblíbenějších zemí a mnozí lidé by se sem moc rádi podívali.
A to se povedlo šesti studentům našeho gymnázia. Jakožto skauti se zúčastnili 23. světového Jamboree v Japonsku. Jamboree je celosvětové setkání skautů, které se koná jednou za 4 roky, pokaždé v jiné zemi. Je to akce masivních rozměrů – tento rok se na ploše 3km2 sešlo neuvěřitelných skoro 40 000 skautů. Z Česka letělo do Japonska přes 300 skautů a skautek. Jamboree je událost, při které můžete poznat lidi různých národností, kultur, jazyků i náboženství. Nejen, že tu můžete potkat nové přátele, ale také se tu skauti zábavnou formou učí o globálních problémech. Toto je zároveň skvělá příležitost jednotlivce pro procvičení a zlepšení se v angličtině, nebo v jiných jazycích.
Program jsme měli pestrý, ale zároveň nám zbyl i čas na procházení se po celém tábořišti nebo na odpočinek. Začalo to všechno stavěním stanů a večerním zahajovacím ceremoniálem, kde se sešli všichni účastníci. Další dny jsme měli různě zaměřený program. První bylo Nature – to jsme šli na asi 10 km dlouhou túru a mohli jsme vidět aspoň kousek z japonské přírody. GDV (Global Development Village) – na vyhrazeném místě, kde se tento program konal, bylo několik větších stanů, ve kterých jsme se bavili o věcech globálních problémů, jako třeba o míru, o utlačování, o předsudcích, o nedostatku dřeva atd. Potom bylo Science – to je také něco na způsob GDV, akorát jsme se ve stanech mohli dozvědět třeba o autě, které je poháněno vodíkem nebo o tom, jak několika možnými způsoby najít sever. Inter-religious Ceremony/Food Festival/Arena Show – to jsou tři aktivity, které na nás čekaly další den. Inter-religious Ceremony bylo představení všech světových náboženství na jednom místě. Pod názvem Food festival se skrývalo, že každý stát (po skupinách asi 40 lidí, kteří spolu i bydleli na tábořišti) si připravili jídlo a zvyky představující jejich zemi. Potom každý mohl chodit po Jamboree site, dívat se a ochutnávat, co si pro nás připravili ostatní státy. Večer tento den uzavřela Arena Show, což bylo něco podobného jako zahajovací ceremoniál. Poslední z programu uvnitř Jamboree site bylo Culture. Bylo to zase na stejný způsob jako už zmiňované GDV a Science. Tady jsme si mohli prohlédnout a vyzkoušet různé rukodělné práce, představující nějaký daný stát. Samozřejmě to hodně lidí táhlo do japonského stánku, ve kterém jsme si mohli zkusit napsat něco v japonských znacích na látku. Další tři dny jsme měli už jen Off-site programy (mimo Jamboree site). Water – vydali jsme se na obrovskou japonskou vojenskou loď, kde nám uprostřed moře ukázali vojenské cvičení. Předposlední den už bylo všemi očekávané Peace. Navštívili jsme Hirošimu a památník obětem atomových bomb za 2. světové války. Potom nám četli příběhy a básničky, které napsali lidé, kteří útok přežili. Community – byl to poslední den s programem. Každá patrola (= 10 lidí – menší skupinka z těch už dříve zmiňovaných 40 lidí) vyjela někam do města, do zoo, nebo do školy, za poznáním japonské kultury a lidí, zde žijících. My jsme vyrazili právě do školy. Po programu, který si pro nás přichystaly japonské děti, jsme se vydali do parku s památkami. Poslední den už jsme neměli program, jenom jsme si museli rozebrat stany (my jsme měli klasické české podsadové) a večer probíhala Closing Ceremony. Viděli jsme tam vlajkový průvod a japonští organizátoři předali štafetu v pořádání Jamboree Americe. Takže za 4 roky se můžeme těšit tam.
Na Jamboree site byly také volnočasové aktivity. Nacházela se tam oblast Faith&Beliefs, kde jsme se mohli dozvědět informace o ostatní světových náboženství. Další místo byla Plaza, což byla taková odpočinková hala, kam lidé chodili, když si potřebovali dát pauzu od sluníčka anebo si chtěli s novými kamarády zahrát fotbálek. Food House – to byly stánky států s jejich národními a specifickými jídly, které byly otevřené po celou dobu Jamboree. Větší oblast byla World Scout Centre, ve které se nacházely stany národů, které měly přiblížit cizincům ten daný stát. Byly tam například vystavené fotky krajiny, známých osobností a památek. Nebo třeba oblíbená dětská hra, či pohádka a národní sport. To všechno jsme v této části mohli najít. Přístup do oceánu jsme neměli, i když byla východní část Jamboree site v podstatě na pláži. Jeden den pro nás ale nachystali závod SwimRun, do kterého jsme se mohli dobrovolně zapojit. O nic tam nešlo, jenom o pobavení s přáteli. Museli jsme uplavat 200 metrů v už zmiňovaném moři a potom utíkat 1 kilometr. Samozřejmě zbytek volného času člověk mohl vyplnit seznamováním se lidmi jiných národností a dozvídání se zajímavostí o jejich státech.
Na poslední dva dny jsme odjeli do Tokia k japonským rodinám na Hoho. Zase každý měl jiný program. Nás vzali do centra Tokia, ukázali nám nejznámější budovy a zajímavé obchůdky. U nich doma jsme ochutnali klasické japonské jídlo, jako je sushi a rýžové koule (to je taky něco na způsob sushi, akorát bez ryby).
Celý pocit z Jamboree a návštěvy Japonska mám (Denisa Machalová) velmi kladný. I když se někde naskytly chyby v organizaci, náramně jsem si tuto akci užila. Mám vzpomínky na celý život. A kdo ví, třeba se já, nebo někdo další z naší školy, podívá za 4 roky i do Ameriky.
Přednáška ve třídě
Shodou okolností dvě naše spolužačky, Kája Halasová a Denča Machalová, jsou jedny z účastníků Jamboree a připravily si pro nás hodinu, kde nám o tom něco řekly. Začaly vyprávěním co to vlastně skauting a jamboree je. Pověděly nám, co každý den dělaly, jaké zajímavé věci viděly. Ale hlavně nám sdělily zážitky a pocity. Přiblížily nám všelijaké japonské zvyky, kterých si při pobytu v zemi všimly. Řekly nám také různé zajímavosti, které se o Japonsku dozvěděly. Odpověděly všem na dotazy a ukázaly nám fotky, které si ze země přivezly, a také přiblížily atmosféru tolika lidí, která tam panovala. Nakonec jsme všichni měli možnost ochutnat sushi, které jsem (Anna Deuserová) dělala s Denčou. Zjistila jsem, že taková příprava japonského jídla není jen tak. Potřebujete hodně času a trpělivosti, než se aspoň z malé části přiblížíte k podobnému tvaru a chuti. Japonskému sushi se to nevyrovnalo, ale i tak nám moc chutnalo. Celá tato hodina se všem líbila.
Denisa Machalová a Anna Deuserová, KA
