Každý si pod tímto pojmem představí jiné hororové scénáře. Někteří, obzvláště dívky, myslí, že zůstanou na ocet a nikdo si pro ně nepřijde. Chlapce zase možná děsí pomyšlení na těsné držení v tanečním postoji s osobou opačného pohlaví, ale všechny jistě děsí pomyšlení na složité klasické tance, při kterých, jak jsme se domnívali, nezažijeme ani kousek legrace.
V pátek dne 18. září ve čtyři hodiny se všichni druháci sešli v Drnovickém kulturním domě, aby zde započali svou taneční výuku. Pan Sedlák odstartoval naši hodinu nejprve teoretickou přednáškou, ve které jsme se poučili o oblečení, obuvi, ale také o tom, jak se chovat při dámské či pánské volence. A pak to začalo. Byla vyhlášena pánská volenka a žáci druhých ročníků se začali celkem bez problémů formovat do párů. Samozřejmě, že nebyl stejný počet kluků i holek, proto ho doplnili asistenti a asistentky z řad starších ročníků.
Jako první jsme se učili tancovat blues, které se skládalo z pár velmi jednoduchých kroků, se kterými neměl skoro nikdo vůbec žádné problémy. Protože pan Sedlák zastává názor, že partner, který si vás vybere, vám hodně odpustí, museli se hoši posunout o pět partnerek dopředu, čímž jsme získali zcela nové taneční páry a tanec blues mohl začít nanovo. Po krátké přestávce byla změna a to při vyhlášení dámské volenky. Opět se tato sešlost rozdělila do párů a začali jsme cvičit nový tanec. Polku. Toto již nebylo takové leháro, jako při blues. V tomto tanci již mělo mnoho párů velké potíže. Což o to, kroky jsou jednoduché, ovšem jen, když člověk tancuje sám, ale jakmile máte zkoordinovat svůj pohyb v páru, už to není zrovna procházka růžovou zahradou.
Nakonec si myslím, že jsme to všichni celkem obstojně zvládli. Předpokládám, že ani legrace nechyběla a všichni se snad zbavili falešného pocitu hrůzy, které v nich slovo taneční vyvolávalo. Doufám, že příští hodiny budou podobné a nikdo nebude litovat, že tyto pátky absolvoval.
Zuzana Klusalová, XA
