Utichly zvony kostelní
Utichly zvony kostelní
Zbyl jenom žal.
Nikdo nejde ke mši nedělní,
Už všechno nám vzal.
Již naše země není naší,
Už nevlastníme vůbec nic.
Srovnejte nás s malou myší
Už stejně nikdo není víc.
Už skomírá nám naše vůle,
Už skomírá náš hrdý lid.
Jsme jen lesní včely v úle,
Čech-jak za války Žid.
Jen pár lidí má se lépe,
Jen pár lidí může žít,
Jen pár lidí silou tepe
A může se dobře mít.
A právě tito “lepší lidé“
Řídí toto bezpráví.
Pak půjdou dál, a co tu zbyde?
Všichni se tu zadáví.
Kde je naše hora Blaník?
Kde v ní skrytí rytíři?
Budu jenom jejich leník,
Když českou zem rozvíří.
Kde je patron české země?
Kde je Václav s orlicí?
Kdy zas přijdou? Ptám se němě,
Slza stéká po líci.
Nikdo nejde ku pomoci,
Odvrací se všichni pryč.
Utíká nám noc po noci
A v ní českou vlajku vztyč.
Bezmocná je moje vlast,
Když je zevnitř ničena.
Musíme se strachy třást,
Svoboda je vzdálena.
Však nebude to trvat na vždy,
Jednou přijde boží trest.
Pak už bude doopravdy
Býti Čechem velká čest.
Hvězdy
Dnes chci hvězdy viděti,
Přání vroucné poslat jim,
Pod kupolí seděti,
Aby zakrýval mně stín.
Noc je temná, vítr fičí,
Hvězdy vidět nebyly.
A to mě vlastně nejvíc ničí.
Mě kapky deště zkropily.
Neutíkám pod střechu,
Neschovám se za stěny.
Sedím na židli z mechu,
Objímám se koleny.
Nejen déšť se vpíjí v zemi
I mé slzy přežily.
A to všechno stalo se mi,
Protože hvězdy vidět nebyly.
Zuzana Klusalová, 6. XA
