Jak už mnozí vědí, ve svém volném čase ráda (i když ne zrovna rychle) čtu, a tak jsem si připravila tři knížky, které by se Vám mohly líbit, protože ani jedna z nich není nijak zvlášť dlouhá. Všechny jsou zábavné a nepředvídatelné. Spousta filmů se jim ani zdaleka nevyrovná (například u filmového zpracování Cesty kolem světa to platí dvojnásobně). Každá z nich ubíhá tak rychle, že si nemusíte říkat: „Kdy už to konečně skončí?“ a přesto jsou všechny úplně o něčem jiném, takže by si z nich mohl vybrat snad každý.
Inkoustové srdce – Cornelia Funke
Mortimer Folchart miluje knihy stejně jako jeho dcera Maggie. Mo – jak vždy Maggie říká svému otci – umí navíc jednu neobyčejnou věc: když nahlas předčítá, dokáže přivést postavy z knih do našeho světa. Tenhle na pohled úžasný dar má však jeden háček – vždy, když nějaká postava z knihy vyjde ven, zároveň někdo z našeho světa v knize zmizí. A právě tak před lety zmizela Maggie maminka.
Jedné deštivé noci se v domě Folcherových objeví Prašprst – postava z knihy vždy doprovázená rohatou kunou Gwinem. Maggie a její otec se tak ocitají na začátku dlouhé cesty plné neobyčejných dobrodružství, která je zavede až do doupěte záporných postav žijících v našem světě, které nemají zrovna dobré úmysly. Co však na konci této cesty čeká a jestli se Maggie setká se svou mámou, to už se dozvíte sami. 🙂
Inkoustové srdce je už od první stránky kouzelná kniha s originálním příběhem plná neobyčejných a živě vykreslených postav. Navíc se zde nadpřirozené míchá s reálným tak samozřejmě, že příběh lehce každého hned vtáhne do děje. Je to kniha pro všechny, kteří mají rádi knihy (nebo taky knihy o knihách), nadpřirozené příběhy a nečekané zvraty.
Ukázka z knihy:
„Těmito dveřmi,“ oznámila teta Elinor a skoro zbožně stiskla kliku, „ ještě nikdy neprošlo dítě, ale protože ti otec zřejmě vštípil jistý respekt vůči knihám, udělám výjimku. Ovšem pouze pod podmínkou, že od polic s knihami zůstaneš nejméně tři kroky. Přijímáš?“ V první chvíli chtěla Meggie odmítnout. Měla obrovskou chuť ohromit Elinor tím, že její cenné knihy potrestá pohrdáním. Ale nedokázala to, byla prostě příliš zvědavá. Skoro jí připadalo, že slyší knihy pootevřenými dveřmi šeptat. Slibovaly jí tisíce neznámých příběhů, tisíce dveří k tisícům nikdy nespatřených světů. Pokušení bylo silnější než Meggiina hrdost.
Cesta kolem světa za osmdesát dní – Jules Verne
Fileas Fogg je Angličanem každým coulem. Přesto je však Reformní klub jediné místo, kde tráví svůj čas, když zrovna není doma. Jeho jediným zaměstnáním je hra whistu a čtení novin, po dlouhá léta neopustil Londýn (i když nikdo nezná mapu světa lépe než on) a k obsluze mu stačí jediný sluha.
To vše se však mění po sázce v Reformním klubu a se svým právě přijatým (a jak se brzy ukáže také věrným) sluhou Passepartoutem se Fileas Fogg vydává na cestu kolem světa, kterou musí stihnout právě za osmdesát dní. Na cestě ho však vedle dobrodružství čeká také spousta nepříjemností a zádrhelů (ať už jde o řadu zpoždění, nebo inspektora Fixe), které mu jeho cestu ztíží.
Na otázku, jestli Fileas Fogg sázku vyhraje, zná už spousta lidí předem odpověď. Přesto je však příběh napínavý, výpravný, akční, nepředvídatelný (hlavně co se zápletek týče), dobře a poměrně stručně napsaný, takže nehrozí, že by se u něj někdo nudil.
Ukázka z knihy:
Passepartout naslouchal Fixovi velmi pozorně. Byl přesvědčen o jeho naprosté upřímnosti.
„Jsme tedy přátelé?“ tázal se Fix.
„Přátelé? Ne!“ odpověděl Passepartout. „Spojenci ano, avšak s výhradou dodatečného schválení, neboť při nejmenším pokusu o zradu vám zlomím vaz!“
„Ujednáno!“ pravil klidně policejní inspektor.
Po jedenácti dnech, 3. prosince, projel Generál Grant Zlatou bránou a přistál v San Franciscu.
Pan Fogg neztrácel, ani nezískával jediný den.
Deoduši – Jan Werich
Kniha se skládá z patnácti Werichových bajek a pohádek, které svou nápaditostí a humorem někomu mohou připomínat Fimfárum. Na rozdíl od Fimfára však tyto příběhy pochází z období, které bylo pro Wericha v mnoha ohledech složitější, a na některých z nich se to docela odrazilo. I tak se však Werichovi podařilo vtipně a zajímavě zpracovat pár známých pohádkových motivů, k tomu přidat i něco čistě z jeho vlastní tvorby a jako vždy tak zaujmout spoustu čtenářů.
Deoduši je zkrátka originální a nepochybně zajímavá kniha. Jestli někoho odrazuje, že jde hlavně o pohádky, může si být jistý, že tohle nejsou pohádky v klasickém slova smyslu a ne vždy končí podle očekávání.
A navíc, jak o nich řekl sám Werich: „Jsou pro chytrý děti. A chytrý dospělý. Protože, když jsou dospělí chytří, tak se nestydí za to, že je v nich pořád trochu dítěte.“
Ukázka z knihy:
Orel v kraji vyhynul.
Orlovo pohrdání zrodilo pomstu a nenávist, a ty zahubily orlí rod i uraženého.
Zeus z toho vyvázl, ale ne na dlouho. Lidé jej za nějakou dobu zrušili a na Olympu si postavili hotel.
Poučení je toto: Jsi-li orel, neurážej chrobáky. Jsi-li chrobák a mrzí-li tě, že jsi chrobák, dělej, abys nebyl chrobák, anebo si zvykni. Když jsi zajíc, nedá se dělat nic.
Markéta Kavková, TA
