Pro náš první rozhovor jsme si vybrali osobu, která stojí za samotným vznikem Šachu a dodnes řídí jeho chod – paní učitelku Šaini Hejovou. Na škole učí český jazyk a hudební výchovu, a to po dobu patnácti let. Uvažovala někdy o profesionální kariéře? Čemu se věnuje ve volném čase? Poslouchá Mozarta nebo Taylor Swift? Čtěte a dozvíte se.

Na začátek se vraťme o pár let zpátky, a to do doby, kdy jste bývala studentkou. Navštěvovala jste vyškovské gymnázium, nebo jste studovala někde jinde?
Nejdříve v Prostějově na gymnáziu a následně na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Co vás v tom případě zaválo sem do Vyškova?
Hned o prázdninách po vysoké škole jsem si začala hledat práci. Ještě předtím jsem sice měla nabídku ze Slovanského gymnázia v Olomouci, kde hledali učitele českého jazyka, ale ne hudební výchovy, takže jsem se rozhodla pro nabídku z Vyškova a nastoupila jsem na ZŠ Purkyňova.

Bylo těžké začít učit a vydobít si potřebnou autoritu?
Pro mě to až takový problém nebyl, nedá se říct, že bych měla trému, nebo jsem si to možná nepřipouštěla. Trochu mě ale překvapilo, že hodně toho, co nás na škole učili, se od reality podstatně lišilo.

Učíte hudební výchovu a český jazyk – vždycky vás tyto předměty lákaly?
Ano, češtinu jsem měla vždycky moc ráda. Naopak s matematikou a fyzikou jsme nikdy nebyli moc kamarádi. Když jsem si vybírala aprobaci, uvažovala jsem ještě nad cizími jazyky, ale zase mi bylo líto, že nevyužiju hudebky, protože jsem už od mala zpívala, hrála na klavír a chodila do sboru. Moje učitelka ze ZUŠ mě dokonce přemlouvala, abych šla na konzervatoř. Ale já jsem si byla jistá, že konzervatoř by nebyla pro mě, že chci učit ve škole na 2. stupni a na střední škole.

Neuvažovala jste tedy někdy o profesionální kariéře?
Ne, to určitě ne. (smích) Na vysoké škole jsme měly dívčí kapelu, ale postupně jsme se rozpadly.

Máte nějaký oblíbený typ hudby?
Nemám vyloženě vyhraněný styl, ale rozhodně je mi bližší populární hudba, než klasická. Klasickou hudbu si pouštím opravdu málokdy.

Máte nějaké jiné zájmy nebo koníčky?
Ráda čtu, cestuji a poznávám nové země, chodím do divadla a taky ráda vařím a peču. Do zahrádky mě ale zatím nedostanete. To mě nebaví.

Z minulých dílů Šachu jsme se dočetli, že umíte neobvyklý jazyk – makedonštinu.
Makedonsky rozumím a dokázala bych se domluvit, ale rozhodně ji neovládám natolik, abych mohla překládat.

Umíte i nějaké další další jazyky?
Samozřejmě ruštinu, kterou jsem se učila od 5. třídy. Dále umím velmi lehce německy a pak základy angličtiny. Zejména angličtina mě mrzí, ráda bych ji ovládala lépe. Budu se ještě snažit.

Před patnácti lety vznikl časopis Šach, co k temu vedlo?
Na základce jsme připravovali časopis Purkyňáček. Na gymnáziu už předtím časopis byl, jmenoval se Mat, ale postupně zanikl. Já jsem v roce 2000 přešla na gymnázium a navázala jsem na něj Šachem.

Změnilo se od té doby něco?
Ze začátku měli studenti tendenci jen přepisovat články, udělat z nich výtah a občas přidat nějaký rozhovor. Určitě se vše změnilo i díky technice, teď to máme mnohem lehčí. Mimo jiné jsme přestali kopírovat časopis do tříd, protože výtisky často mizely neznámo kam.

Myslíte, že letos, když je Šach v internetové formě, přibude čtenářů?
Doufám. Letos totiž přibude článků i ze semináře čtvrťáků za velké pomoci paní profesorky Kubalákové, takže to může být pro mladší přispěvatele vzorem.

Kromě Šachu máte pod taktovkou i Akademii – vzpomenete si na nějaké zákulisní perličky?
Těch je hodně. Zdá se mi, že poslední roky to bývá více hektické a stresující a vypadá to, že se nestihne vše včas dodělat. Naštěstí to zatím vždy dopadlo dobře. Máme šikovné studenty.

Máte nějaké motto, kterým se řídíte?
Je jich více, které se mi líbí, ale nemám žádné, podle kterého bych se vyloženě řídila.

Děkujeme za rozhovor, přejeme vám pevné nervy a ať vás učení nadále tak baví.

Veronika Tupá a Jaroslav Horáček, XB