\n\tPo dvanácti hodinové cest\u011b nám kone\u010dn\u011b oznámili, \u017ee budeme p\u0159istávat. Sklopil jsem sedadlo do p\u016fvodního stavu. Narovnal jsem se, set\u0159epal drobinky ze sendvi\u010de, oto\u010dil se k malému okénku a koukal na krajinu, která pro m\u011b byla dodnes neznámá. Jako první jsem uvid\u011bl lesy a louky. A u\u017e jsem se pomalu otá\u010del zpátky, kdy\u017e vtom m\u011b upoutalo m\u011bsto, které nebylo v\u016fbec velké jako to naše. To m\u011b docela p\u0159ekvapilo, proto\u017ee jsem nikdy nevid\u011bl n\u011bco takového. Ale hned od za\u010dátku se mi líbilo. Po celém letadle bylo najednou ticho. Letadlo se ot\u0159áslo a my úsp\u011bšn\u011b p\u0159istáli.
\n\t\n<\/p>\n
\n\tVystoupil jsem z letadla. Šel jsem pomalu k východu, kde na spoustu lidí, n\u011bkdo \u010dekal. S nad\u011bjí jsem se rozhlí\u017eel po výrazn\u011b napsaných tabulkách se jmény, ale své jsem nenašel. Vytáhl jsem telefon a vy\u0165ukal taxi slu\u017ebu. Nechal jsem se odvézt do ulice, která se jmenovala Royal Street. \u010cekal jsem n\u011bco jiného. Taxi zastavilo p\u0159ed panelovým \u010dty\u0159patrovým domem. Zaplatil jsem a vystoupil. Podíval jsem se ješt\u011b jednou na zma\u010dkaný papír, který jsem vytáhl z kapsy a zkontroloval, jestli jsem opravdu na správném míst\u011b. Vyjel jsem výtahem do t\u0159etího patra a opatrn\u011b otev\u0159el dve\u0159e bytu \u010díslo dev\u011bt. Byt byl malý a neútulný. Posadil jsem se na gau\u010d a vtom zazvonil telefon. Chvíli trvalo, ne\u017e jsem ho našel, a tak jsem zadýchaný zvedl sluchátko. „Dobrý ve\u010der, je u telefonu detektiv Max White?,“ \u0159ekl hluboký hlas. Opatrn\u011b jsem odpov\u011bd\u011bl. „Ano, kdo je u telefonu?“ Z telefonu se ozval smích. „Promi\u0148te, já se zapomn\u011bl p\u0159edstavit. Jmenuji se John Brown a jsem hlavní detektiv Nigharské policie. Cht\u011bl jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dit zda jste p\u0159ijel a jestli máte informace, kde máte kancelá\u0159.“ Kone\u010dn\u011b se mi zklidnil dech. „D\u011bkuji moc za zavolání. Je to tady krásné, teda musím se zabydlet a zvyknout si, ale velmi se mi tu líbí.“ Docela jsem zpanika\u0159il, a tak u\u017e radši jen dodal. „Vaše asistentka mi zaslala adresu kancelá\u0159e. Tak\u017ee vše pot\u0159ebné mám. Ješt\u011b jednou d\u011bkuji.“ Detektiv stále ješt\u011b s úsm\u011bvem odpov\u011bd\u011bl. „To jsem rád, \u017ee se vám tu líbí. Úpln\u011b si to tu zamilujete. No nic, tak se uvidíme zítra. Nashledanou.“ Zav\u011bsil jsem a lehl si na postel. Zcela vy\u010derpaný jsem usnul.\n<\/p>\n
\n\tHned ráno jsem vešel do policejní budovy a na sekretariátu se zeptal na moji kancelá\u0159. Zavedli m\u011b do skoro prázdné místnosti, která ale m\u011bla hezký výhled na m\u011bsto. Uprost\u0159ed místnosti byl d\u0159ev\u011bný st\u016fl se \u017eidlí a vpravo v rohu stál kv\u011btiná\u010d s kytkou. Kdy\u017e jsem se oto\u010dil, vedle dve\u0159í visely prázdné ráme\u010dky. Vybalil jsem si svoje v\u011bci. Moc jsem jich nem\u011bl, proto\u017ee jsem si jich do letadla nemohl vzít mnoho. Ale i tak hned místnost vypadala lépe. Vyšel jsem a zamí\u0159il ke kancelá\u0159i hlavního detektiva. Vtom jsem zaslechl, jak se n\u011bkdo dohaduje, ale víc jsem to nezkoumal. Radši jsem se sout\u0159edil sám na sebe. Upravil jsem si oblek a povytáhl kalhoty. Jemn\u011b jsem zaklepal na dve\u0159e a jak se z opa\u010dné strany ozvalo dále, otev\u0159el jsem dve\u0159e a vkro\u010dil do místnosti. Z\u0159ejm\u011b hlavní detektiv John Brown, kterého jsem poznal podle jeho silného hlasu promluvil jako první. „Dobré ráno detektive White, práv\u011b o vás mluvíme.“ Velmi široce jsem se usmál a zdvo\u0159ile pozdravil. „A kone\u010dn\u011b vás seznámím. Tohle je detektiv Charlote Russelová, se kterou budete pracovat.“ Byla to dívka asi stejného v\u011bku jako já. M\u011bla dlouhé vlnité hn\u011bdé vlasy, které jí padaly do modrých jisk\u0159ivých o\u010dí. M\u011bla na sob\u011b bílou halenku a \u010dernou minisukni, jako ostatní \u017eeny tady. Odkašlal jsem si, podal jí ruku a p\u0159edstavil se. Dívka se na m\u011b usmála. „T\u011bší m\u011b Maxi. Jestli vám tak m\u016f\u017eu \u0159íkat. Jmenuji se Charlote Russelová, ale m\u016f\u017eete mi \u0159íkat Charlote, kdy\u017e te\u010f spolu budeme pracovat.“ Ani jsem nestihl nic \u0159íct, kdy\u017e v tom promluvil John. „Na za\u010dátek mám pro vás autonehodu, kterou je pot\u0159eba u\u017e jen sepsat. Bude to pro vás hra\u010dka. Stala se v\u010dera a mn\u011b to pro vás p\u0159ijde jako dobrý za\u010dátek.“ Podívali jsme se s Charlotou na sebe a p\u0159ikývli.\n<\/p>\n
\n\tNa st\u016fl nám asistentka p\u0159inesla krátký spis. Byl to spis o nehod\u011b, kdy mu\u017e sjel ze silnice a spadl z útesu. Nárazem podlehl zran\u011bní a zem\u0159el. „Tento p\u0159ípad je u\u017e uzav\u0159ený?“ zeptala se Charlote. „Ano, je zde napsané uzav\u0159eno jako nehoda.“ „Ale kdy\u017e si to \u010dtu, p\u0159ijde mi, \u017ee to nedokon\u010dili. Nikde tu nemají, pro\u010d z té silnice sjel, nebo ano? Jen se zde našel bled\u011bmodrý zapalova\u010d a nedopalek cigarety.“ Charlote listovala spisem, ale nic jak sjel ze silnice nenašla. „Píší zde, \u017ee to bylo na cest\u011b z Nighar do Bonic a auto bylo tak poškozené, \u017ee z n\u011bj nic nezbylo. “ Zamyslel jsem se. „Znáš to tam?“ „Jo znám, projí\u017ed\u011bla jsem tudy. Je to cesta podél útesu. Nikdo tudy moc nejezdí.“ A jak se to tedy stalo? Zamyslel jsem se a podep\u0159el si rukou bradu. Charlote si asi všimla, \u017ee p\u0159emýšlím a zeptala se, jestli s tím p\u016fjdeme za Johnem. Našt\u011bstí zatím se mnou ve všem souhlasila, a tak jí nevadilo, \u017ee se p\u016fjdeme Johna zeptat, jestli m\u016f\u017eeme navštívit toho mrtvého mu\u017ee man\u017eelku. Ale zatím mu ne\u0159ekneme, \u017ee si myslíme, \u017ee to nebyla nehoda. P\u0159ece jenom jsme oba za\u010dáte\u010dníci a já si nebyl v\u016fbec jistý, jestli z toho ned\u011bláme jen velké haló.\n<\/p>\n
\n\tI kdy\u017e se John zprvu tvá\u0159il kysele, tak nám dovolil jet za \u017eenou mrtvého. Dal nám klí\u010dky od svého auta a my vyrazili. Vyšli jsme p\u0159ed budovu a já uvid\u011bl takové normální \u010derné auto, které bylo ješt\u011b zaprášené z vyjí\u017e\u010fky. U nás se jezdí v mnohem propracovan\u011bjších vozech. Radši jsem o tom dál nep\u0159emýšlel a sedl na místo \u0159idi\u010de. Charlote u\u017e sed\u011bla vedle m\u011b. M\u011bla nachystanou mapu se zakrou\u017ekovanými místy a ješt\u011b papír s adresou mrtvého. Pomalu jsem nastartoval a za\u0159adil rychlost. Cestou Charlote opakovala, co vlastn\u011b víme. „Mu\u017e se jmenuje Sebastian Barnes. Bylo mu t\u0159icet dev\u011bt, kdy\u017e zem\u0159el. Má \u017eenu se kterou bydlel ve velkém rodinném dom\u011b.“ „D\u011bti nemá?” Zeptal jsem se. „Ne,“ odpov\u011bd\u011bla Charlote a pokra\u010dovala dál. „Bratr mu zem\u0159el p\u0159ed n\u011bkolika roky na rakovinu plic. Má velkou stavební firmu, která si vede moc dob\u0159e. Nemají dluhy, ani p\u016fj\u010dky. Všechny p\u0159ed nedávnem splatily. Jeho \u017eena se jmenuje Editta Barnesová. Je to N\u011bmka, která je taky velmi úsp\u011bšná, ale spíš ve svém vzd\u011blání. Má spoustu vystudovaných obor\u016f, snad t\u0159i vysoké školy, ale moc se nikde neuchytila. Bu\u010f je na tu práci moc chytrá nebo se jí tam nelíbí. Tak to bylo napsáno v t\u011bch výpov\u011bdí.“ Charlote se tomu zasmála. Usmál jsem se na ni. „Jsme tu správn\u011b?“ Charlote se podívala na adresu a p\u0159ikývla. Ani to nestíhala sledovat, jak vykládala. Taky jsem p\u0159ikývl a vyndal klí\u010dky ze zapalování. Oba jsme vystoupili z auta a vkro\u010dili na kamennou cesti\u010dku, která vedla k vá\u017en\u011b obrovskému domu. Byl dvoupatrový, broskvové barvy, okna ladila svoji jednoduchostí. Podél zdi rostly ke\u0159e a kytky. Došli jsme ke dve\u0159ím, kde u\u017e bylo napsáno jen Barnesová. Charlote zazvonila. Chvíli jsme \u010dekali, kdy\u017e v tom nám otev\u0159ela dve\u0159e velmi mladá \u017eena. Byla docela štíhlé postavy, na sob\u011b m\u011bla ješt\u011b \u017eupan a na svých vlasech ru\u010dník. Z\u0159ejm\u011b práv\u011b vylezla ze sprchy. „Dobrý den, já jsem detektiv White a toto detektiv Russelová. P\u0159išli jsme se zeptat na pana Barnese.“ \u017dena m\u011bla stálý vyráz a zdvo\u0159ile nás uvedla dál. „Prosím po\u010dkejte minutku, jen si obléknu n\u011bco na sebe.“ Odb\u011bhla nahoru a my mezitím m\u011bli \u010das se porozhlédnout. Charlote si sedla na pohovku a já se procházel po obývacím pokoj. V pokoji bylo p\u0159íjemn\u011b teplo. Našel jsem zde vyhaslý krb, na kterém byla fotka ze svatby Barnesových. Vypadali velice š\u0165astn\u011b. Šel jsem dál po místnosti. Pokoj byl pohodln\u011b a hezky vybavený. Na zdech visely obrazy od slavných malí\u0159\u016f. „Tak u\u017e jsem tady, promi\u0148te za \u010dekání. Jsem Ettida Barnesová.“ Podali jsme si ruce a všichni t\u0159i jsme se prosadili na m\u011bkkou ko\u017eenou pohovku. Šel jsem rovnou k v\u011bci. „Jestli vám to nebude vadit, rádi bychom vám polo\u017eili pár otázek ohledn\u011b vašeho mu\u017ee.“ Paní Barnesová poklesla hlavou a já to bral jako souhlas. „Kam váš man\u017eel jel?” Paní Barnesová si p\u0159ehodila ješt\u011b mokré vlasy p\u0159es ramena. „U\u017e jsem to \u0159íkala. Jel na sch\u016fzku ohledn\u011b jedné zakázky do Bonic.“ I kdy\u017e byla N\u011bmka, mluvila plynule anglicky. „Pro\u010d jel tak nebezpe\u010dnou cestou a ne po frekventováné silnici?“ Charlote m\u011b doplnila, jako bychom byli dávno sehraná dvojka. Paní Barnesová se zasmála. „Já u\u017e jsem mu tolikrát \u0159íkala, a\u0165 tudy nejezdí, \u017ee je to nebezpe\u010dné. Ale Sebastian nem\u011bl rád velký provoz a navíc v\u011b\u0159il, \u017ee je to kratší. A on v\u017edy sp\u011bchal. V\u017edy to na rovince rozjel a jestli se soust\u0159edil na tu sch\u016fzku, tak musel ztratit kontrolu nad \u0159ízením.“ Te\u010f pomalu zvá\u017en\u011bla. „A vy si myslíte, \u017ee to byla nehoda?“ „Co tím nazna\u010dujete detektive White?“ M\u011bl jsem sucho v krku, podíval jsem se na Charlote. „My paní Barnesová máme podez\u0159ení, \u017ee to nebyla nehoda,“ \u0159ekla tichým hlasem Charlote. Paní Barnesová vstala a popošla do kuchyn\u011b. My vstali a šli za ní. „A máte n\u011bjaký d\u016fkaz, \u017ee to byla vra\u017eda?“ polkla paní Barnesová. „Zatím ne, ale hned zítra budeme o n\u011bco chyt\u0159ejší,“ podotkl jsem. Paní Barnesová se oto\u010dila. „M\u016f\u017eu vás o n\u011bco po\u017eádat? Prosím opus\u0165te m\u016fj d\u016fm.“ Udiven\u011b jsem se podíval, ale neprotestoval. Vyšli jsme z domu a jeli zpátky do kancelá\u0159e. „Bylo to zvláštní, \u017ee?“ \u0158ekla Charlote. „Taky mi to tak p\u0159išlo, ani jí nebylo do breku. Nenavštívil jsem za sv\u016fj \u017eivot moc p\u0159íbuzných ob\u011btí, ale naposledy, kdy\u017e jsem doprovázel detektiva k rodi\u010d\u016fm, kterým zem\u0159ela dcera, byl smutný i pes.“ U\u017e jsme byli skoro u kancelá\u0159e. Oto\u010dil jsem auto. Charlote hned v\u011bd\u011bla, kam mí\u0159ím, a tak m\u011b navigovala. Dojeli jsme na místo \u010dinu.\n<\/p>\n
\n\tJel jsem pomalu, skoro desítkou. Zastavili jsme na malém parkovišti, kde to vypadalo, \u017ee d\u0159ív stála pumpa. U\u017e bylo odpoledne. Do silnice se opíralo slunce. Opatrn\u011b jsem se naklonil p\u0159es okraj srázu. Po autu nezbylo v\u016fbec nic. „Ten zapalova\u010d se našel tady,“ ozvalo se z dálky. P\u0159išel jsem k zakrou\u017ekovanému místu. Charlote se oto\u010dila a ukázala. „Tam n\u011bkde nedopalek.“ „Je mo\u017ené, \u017ee u\u017e tu byl d\u0159ív?“ „Musela bych ho vid\u011bt,“ \u0159ekla Charlote. Prošli jsme se dvacet metr\u016f po okolí a sedli si zpátky do auta. Byli jsme celí unavení z toho horka. U\u017e jsem cht\u011bl startovat, kdy\u017e vtom jsem si všiml zvláštních rýh na silnici. Vyb\u011bhl jsem z auta a Charlote m\u011b následovala. Klekl jsem si na silnici a pozorn\u011b pozoroval otisky, které tam byly vypálené sluncem. Vypadalo to, jako by n\u011bkdo n\u011bco vysypal na silnici. Pro jistotu jsem si to vyfotil telefonem. A pak jsme vyjeli. Nem\u011bli jsme se kde oto\u010dit, a tak jsme jeli podél srázu. „Po\u010dkej!“ k\u0159ikla Charlote. Já prudce zastavil. „Vidíš to?“ A ukázala na n\u011bco v dálce. Vyšli jsme, a\u017e jsme došli k látkovému pytli. Charlote se natahovala, \u017ee se podívá, co je uvnit\u0159. Ale já ji zarazil. Vytáhl jsem telefon a vyfotil jsem si to. „Pro jistotu.“ Charlote jemn\u011b kopala do pytle a tam n\u011bco zacinkalo. Rozvázala pytel. „Dívej se!“ \u0159ekla a já se naklonil k ní. Vespod le\u017eely h\u0159ebíky. Podal jsem Charlote rukavice a ona si je oblékla. Vytáhla jeden h\u0159ebík, na který jsme se oba pozorn\u011b podívali. Byl na n\u011bm kousek n\u011b\u010deho, co jsme oba nedokázali popsat. Ka\u017edý jsme vzali pytel z jedné strany a odnesli do auta. Šel jsem zpátky, \u017ee to ješt\u011b vyfotím. Vyfotil jsem to a pak si všiml otisk\u016f podrá\u017eek bod. Vypadali \u010derstv\u011b, ani je ješt\u011b vítr nesta\u010dil zavát. Zavolal jsem na Charlote, která se na n\u011b taky podívala a nadšen\u011b jsme oba jeli do kancelá\u0159e a t\u011bšili se, co na to \u0159ekne John.\n<\/p>\n
\n\tDo kancelá\u0159e jsme dojeli asi o hodinu pozd\u011bji. Byli jsme hladoví. Charlote sko\u010dila pro sendvi\u010d a kafe do Starbucks. Já mezitím dal všechno, co jsme dnes našli, dohromady. Divné setkání s paní Barnesovou, rýhy na silnici, h\u0159ebíky, stopy. Vytiskl jsem fotky, které jsem vyfotil a p\u0159ilo\u017eil k v\u011bcem. Kdy\u017e Charlota p\u0159išla, sn\u011bdli jsme si šunkové sendvi\u010de a vypili perníkové laté. Zavolal jsem sekretá\u0159ku a poprosil ji, jestli by nezavolala do laborato\u0159e, jak je to s t\u011bmi h\u0159ebíky. Donesla nám zprávu a já ji rychle popadl. Cht\u011bl jsem si ji p\u0159e\u010díst, ale najednou vešel do místnosti hlavní detektiv John. „Prosím vás, co to tu p\u0159edvádíte? \u0158ekl jsem jen dokon\u010dit, ne celý p\u0159ípad p\u0159ešet\u0159ovat znovu! Copak vy nám nev\u011b\u0159íte? Byla to jasná autonehoda.“ Jestli pane m\u016f\u017eu n\u011bco \u0159íct…“ „Ne! Dopište to a hotovo. Co je na tom tak t\u011b\u017ekého?“ John se na na m\u011b podíval, zakroutil hlavou a odešel. V ten moment m\u011b polilo horko a v duchu jsem si \u0159íkal, co te\u010f? P\u0159ece to nem\u016f\u017eeme nechat tak. Vtom se Charlote za ním rozb\u011bhla. „Po\u010dkejte, pane. Prosím vyslechn\u011bte nás. My si vá\u017en\u011b myslíme, \u017ee to byla vra\u017eda.“ John se uklidnil a obrátil se k nám. „Prosím, nechte to být. Jste ješt\u011b nezkušení.“ Naštval jsem se a silou jsem mu vrazil papír do ruky. „Detektive White, jste si jistý tím, co d\u011bláte!“ „Ano, pane!“ John si nás oba p\u0159ejel pohledem. Vzal si papír a \u010detl. „Toto musíme p\u0159edat dál. To není v naší kompetenci. Pokud se vá\u017en\u011b našli na h\u0159ebících stopy pneumatik, “ \u0159ekl John poté co do\u010detl zprávu. „Jak? Co prosím? My jsme mysleli, \u017ee budete rád?“ „To ano, ale my nemáme tak dobré vybavení, aby jsme…“ Ne, propadal jsem panice. „To nesmíte! Je to náš p\u0159ípad. Prosím, pane. Dejte nám t\u0159i dny!“ „Maximáln\u011b osma \u010dty\u0159icet hodin. Potom p\u0159ípad p\u0159edám na velitelství.“ Ani jsme mu nepod\u011bkovali a rozb\u011bhli jsme se do mé kancelá\u0159e.\n<\/p>\n
\n\tSundal jsem dva obrazy ze st\u011bny a p\u0159ilepil jsem tam fotky a stopy. Rodina, místo \u010dinu… „Práce, to je ono!“ Musíme jet do té stavební firmy. „Nechci nic \u0159íkat Maxi, ale myslím si, \u017ee bychom m\u011bli znovu jít za paní Barnesovou.“ „Je\u010fme do té stavební firmy! „Hele do te\u010f si všechno \u0159ídil ty, tak te\u010f já. Nebo m\u016f\u017eeme ud\u011blat kompromis. Rozd\u011blíme se, bude to rychlejší. Já p\u016fjdu k paní Barnesové a ty pojedeš do stavební firmy. P\u0159ikývl jsem. Vzal jsem si auto, proto\u017ee firma byla o dost dál. Dojel jsem do stavební firmy Marcus. Vlastn\u011b ani nevím pro\u010d se tak jmenuje. Hned, co jsem vešel do vnit\u0159, uvid\u011bl jsem ten zmatek. Všichni b\u011bhali tam a zpátky. Nikdo nestíhal. Dal jsem se do \u0159e\u010di s jedním zam\u011bstnancem. „Dobrý den pane, m\u016f\u017eu se zeptat, pro\u010d je tu tolik zmatku? N\u011bco se chystá?“ A starší mu\u017e mávl rukou. „Ale kdepak. Od toho, co um\u0159el pan Barnes, je tu \u010dím dál v\u011btší zmatek. Zbavujeme se v\u011btšiny zakázek. P\u0159edáváme je firm\u011b Livet, ne\u017e se najde n\u011bjaký jiný \u0159editel. Ale myslím, \u017ee to nebude brzy.“„Vy jste ho znal?“ „Jen od vid\u011bní, ale všichni o n\u011bm mluví, jako o králi. Jestli chcete n\u011bco zjistit, tak jd\u011bte do té druhé firmy. Tady se akorát ztratíte.“ Poslechl jsem staršího pána a zamí\u0159il jsem do druhé stavební firmy. Šel jsem rovnou za \u0159editelem. Firma vypadala klidn\u011bjší a upraven\u011bjší. \u0158editel pan Snow m\u011b uvítal. Jeho kancelá\u0159 se jevila prostorn\u011b a uklizen\u011b. Sedl jsem si na m\u011bkkou \u017eidli. Pan Snow p\u016fsobil hned p\u0159átelsky a velmi ochotn\u011b. Mluvil hezky o své firm\u011b i o konkurenci. Jen jsem se usmíval a p\u0159ikyvoval. Ani jsem se s ním nedal po\u0159ádn\u011b do \u0159e\u010di a volala Charlote. Omluvil jsem se panu Snowovi a zvedl telefon. „Charlote?“ „Maxi? M\u011bla jsem pravdu, p\u0159ije\u010f do kancelá\u0159e.“ Zav\u011bsil jsem, ješt\u011b jednou jsem se omluvil panu Snowovi a vyšel jsem p\u0159ed budovu. Cestou jsem si kladl r\u016fzné otázky, kdo to m\u016f\u017ee být. Rychle jsem zastavil a vyb\u011bhl nahoru po schodech. V místnosti sed\u011bla paní Barnesová s celou policejní skupinou detektiv\u016f. Zaklepal jsem a Charlote vylezla ven. „Co to má znamenat?“ zeptal jsem se Charlote. „Našli jsme vraha, Maxi. Dala jsem si to všechno dohromady. Není jí ani t\u0159icet, jsou bez dluh\u016f, bohatí, nebyla v\u016fbec smutná. Ona v\u011bd\u011bla, kudy jezdí na sch\u016fzky, v jaký \u010das. Všechno to do sebe zapadá. Dokonce, kdy\u017e jsem p\u0159icházela, kou\u0159ila cigaretu.“ „To není ona Charlote, vypadali, \u017ee jsou š\u0165astný. Na té fotce.“ „Všechno to do sebe zapadá,“ opakovala Charlote. Charlote se tam vrátila, ale já je radši dál pozoroval z druhé strany skla. Výslech trval asi dv\u011b hodiny. Poprvé jsem vid\u011bl paní Barnesovou plakat. U\u017e jsem to nevydr\u017eel a vtrhl do místnosti „Kde jste byla, kdy\u017e váš man\u017eel zem\u0159el?“ Všichni se na m\u011b oto\u010dili a já strnul. „Paní Barnesová si ut\u0159ela o\u010di kapesníkem. „Doma pane detektive.“ „M\u016f\u017ee vám to n\u011bkdo dosv\u011bd\u010dit?“ „Byla u nás sestra s její dcerou a celý den jsem trávila s nimi,“ podíval jsem se prvn\u011b na paní Barnesovou, potom na Charlote. „Zam\u011b\u0159ili jsme se na to, \u017ee to byla ona a ani jste se nezeptali, kde v tu dobu paní Barnesová byla. Ješt\u011b jsem se jednou oto\u010dil na paní Barnesovou a zeptal se „A vy kou\u0159íte?“ Normáln\u011b ne detektive, ale u\u017e jsem nev\u011bd\u011bla, jak ten \u017eal p\u0159ekonat.“ Podal jsem paní Barnesovou ruku. „Up\u0159ímnou soustrast.“ Vyšel jsem a v hlav\u011b u\u017e jsem p\u0159emýšlel, co Charlote \u0159eknu, kdy\u017e vtom m\u011b chytla za rameno. Dlouho jsem se nerozmýšlel. „Charlote já to vzdávám. Nedoká\u017eeme najít vraha. Celý den jsme úpln\u011b zahodili.“ Charlote se na m\u011b podívala, ale nic ne\u0159ekla, a tak já se oto\u010dil a šel dom\u016f.\n<\/p>\n
\n\tPo dvou dnech jsem se ocitl zpátky tady. V mém nezabydleném byt\u011b, kterému te\u010f \u0159íkám domov. Nic jsem za ty dva dny nenaspal a tak jsem si lehl do postele a usnul. Takhle jsem si první dva dny ve své práci nep\u0159edstavoval. Ráno jsem vstal, zkontroloval telefon a šel jsem si dát n\u011bco k snídani. Otev\u0159el jsem lednici, kde jsem našel petlahev s vodou, která mi zbyla z letadla. Nebyl jsem ani nakoupit. M\u011bl jsem ješt\u011b dost \u010dasu, ne\u017e jsem m\u011bl být v kancelá\u0159i. Zašel jsem si na snídani. Vypil jsem pomeran\u010dový d\u017eus a sn\u011bdl míchaná vají\u010dka se slaninou. Rozhodl jsem se, \u017ee vyrazím do kancelá\u0159e po svých. Ušel jsem pár krok\u016f a vtom mi n\u011bkdo volá. Rozepnul jsem zip a vytáhl telefon. Byla to Charlote. Necht\u011bl jsem, ale nakonec jsem telefon zvedl. „Ano?“ „Hej Maxi, m\u011bls pravdu. Nerada p\u0159iznávám porá\u017eku. Fakt se omlouvám, m\u011bls pravdu. M\u016f\u017eem se za chvíli sejít u tebe v kancelá\u0159i?“ Zara\u017een\u011b jsem odpov\u011bd\u011bl. „No jo, m\u016f\u017eeme.“ Telefon jsem zav\u011bsil a rychlým krokem vyrazil. Netrvalo to ani patnáct minut a byl jsem na míst\u011b. Otev\u0159el jsem dve\u0159e a tam sed\u011bla Charlote. Objala m\u011b a za\u010dala. „No víš, jaks mluvil o té firm\u011b?“ P\u0159ikývl jsem. „Tak jsem se tam byla porozhlédnout. Byls tak p\u0159esv\u011bd\u010dený a já tak hloupá. Po\u0159ád jsme podez\u0159ívali tu mladou \u017eenu.“ Charlote cht\u011bla po\u0159ád mluvit, ale nedostávala se k v\u011bci. Tak jsem jí sko\u010dil do \u0159e\u010di. „To u\u017e je jedno. \u0158eklas Johnovi, \u017ee se vzdáváme?“ Charlote se na m\u011b usmála. „No ne tak úpln\u011b. Tázav\u011b jsem se na ni podíval. „No byla jsem se poptat v té stavební firm\u011b.“ „No a?“ „Po\u010dkej, ješt\u011b jsem nedomluvila.“ „No trvalo to dlouho, ne\u017e jsem potkala skupinku zam\u011bstnanc\u016f. Nadávali na… No ,jak se jmenuje? Ten \u0159editel druhé firmy.“ Doplnil jsem ji. „Pan Snow.“ „Ano, tak na n\u011bho. Prý chce spojit firmy dohromady. A \u017ee pokud se to tak stane, p\u016fjde s ním firma ke dnu.“ Podíval jsem se na ni zaduman\u011b a Charlote pokra\u010dovala. „Koukla jsem se na pana Snowa v našich spisech. Zat\u010dený nebyl, ale má velké dluhy. Tak obrovské, \u017ee mu hrozí exekuce.“ „To není mo\u017ené, nevypadal, \u017ee má problémy.“ „Tak se na to podívám ješt\u011b jednou, znovu a lépe.“ V ruce dr\u017eela klí\u010dky od auta. „Za ty dva dny mi to auto p\u0159irostlo n\u011bjak k srdci.“\n<\/p>\n
\n\tTentokrát si sedla za volant Charlote a jeli jsme za panem Snowem. Zarazil jsem se. Po dnu to tu vypadalo jinak. Více nepo\u0159ádku a chaosu. Zamí\u0159ili jsme si to rovnou k \u0159editelství. Vešli jsme do kancelá\u0159e, kde to vypadalo úpln\u011b jinak. Papíry byly rozházené po stole, spousta propisek a bylo tu zatuchlo. Nedokázal jsem to popsat. Do místnosti vešel pan Snow. Udiven\u011b se na nás podíval a str\u010dil si zapalova\u010d do kapsy. „Dobrý den, pane,“ p\u0159átelsky jsem pozdravil. Ale \u0159editel u\u017e tak beztarostn\u011b nevypadal. „Dobrý den, ne\u010dekal jsem vás.“ „Omlouváme se, \u017ee jsme k vám tak vtrhli, ale pot\u0159ebujeme od vás ješt\u011b pár odpov\u011bdí,“ \u0159ekla Charlote. „Co pot\u0159ebujete detektivové?“ „Vaše dluhy, pov\u011bzte nám n\u011bco o nich.“ „Mají snad moje dluhy n\u011bco spole\u010dného s vra\u017edou pana Bernse?“ V tu chvíli zazvonil panu Snowovi telefon. Po\u017eádal nás o odchod a my, proto\u017ee u\u017e jsme stejn\u011b nev\u011bd\u011bli, co dál, jsme se oto\u010dili a šli ke dve\u0159ím. Celé mi to došlo. „Nikdo tu ale o vra\u017ed\u011b nemluvil pane Snow.“ „Mluvil, ohradil se Snow. „Ne, nemluvil. V\u010dera jsem zavolala d\u0159ív, ne\u017e vám Max, chci \u0159íct detektiv White, stihl n\u011bco \u0159íct.“ A mn\u011b u\u017e to všechno dávalo opravdu smysl. „Vy jste na m\u011b \u010dekal, \u017ee pane Snow? Proto ta perfektnost, ne\u010dekal jste, \u017ee po druhé p\u0159ijdeme. Ano ten, zapalova\u010d!“ Snow si chytil kapsu. Já nastavil ruku a pan Snow mi ho znechucen\u011b podal. Byl bled\u011b modrý, tak jako ten, který se našel u místa \u010dinu. „\u010casto ztrácíte v\u011bci?“ zeptal jsem se a vyhodil jsem zapalova\u010d do vzduchu a zase ho chytil. „Co tím myslíte detektive White?“ „Vsadím se, \u017ee zde budou i boty, které budou odpovídat stopám, které jsme vyfotili.“ U\u017e jsem se natahoval pro jeden pár bot, kdy\u017e vtom jsem za zády uslyšel. „Ne! Po\u010dkejte! Ano, byl jsem to já.“ S Charlote jsem si zárove\u0148 oddychli, ale taky zpozorn\u011bli, co pan Snow ud\u011blá. Charlote se opatrn\u011b zeptala. „Pro\u010d?“ „Jsem v p\u0159íšerných dluzích a ten šmejd mi po\u0159ád bral zakázky. Já u\u017e nev\u011bd\u011bl co d\u011blat. P\u0159išlo mi to jako dobrý nápad! Zjistil jsem si, kdy jede na sch\u016fzku, to nebyl pro m\u011b \u017eádný problém. Ka\u017edý p\u0159ece ví, \u017ee pan Barnes jezdí jen a jen touto skalní cestou. Pak to pro m\u011b byla hra\u010dka. Rozsypal jsem h\u0159ebíky po silnici a \u010dekal. P\u0159ijel d\u0159ív a já ud\u011blal tu zatracenou chybu! Ze sp\u011bchu jsem upustil ten zapalova\u010d. Posbíral jsem h\u0159ebíky do pytle a odvezl je. Jen\u017ee pak jsem si \u0159íkal. Co s t\u011bmi h\u0159ebíky? Tak m\u011b napadlo to zanést tam, kde jste u\u017e byli. Pak jste to ale zkazili vy. Spadli jste sem jako z \u010distého nebe. Ne tohle se…“ Ani to nemusel do\u0159íct. Sko\u010dil jsem mu do \u0159e\u010di. „Pane Snowe, zatýkáme vás za vra\u017edu Sebastiana Barnese. Cokoli co \u0159eknete, m\u016f\u017ee být pou\u017eito proti vám.“ Nasadil jsem pouta a vedl ho po schodech dol\u016f do p\u0159ízemí. Nikdy nezapomenu na ty udivené pohledy lidí. Venku u\u017e \u010dekalo policejní auto. Pan Snow si sedl na zadní sedadlo auta. Ješt\u011b p\u0159ed tím, ne\u017e jsem zav\u0159el dve\u0159e, jsem \u0159ek:l „Stálo vám to za to?“ Auto odjí\u017ed\u011blo a my s Charlote jsme se objali radostí. „Zvládli jsme to!“ \u0159ekla s úsm\u011bvem Charlote. A já se na ni usmál a ješt\u011b víc ji objal.\n<\/p>\n
\n\tP\u0159išel za námi John. „Vy jste dobrá dvojka. Víte co? Mám pro vás dárek.“ Vytáhl dv\u011b malé krabi\u010dky zavázané \u010dervenou stuhou. „Na t\u0159i?“ „Na t\u0159i.“ Napo\u010dítali jsme do t\u0159í a oba rozvázali \u010dervenou stuhu, napjat\u011b jsme otev\u0159eli krabi\u010dku. Byly tam klí\u010dky od Mercedessu. „To je vá\u017en\u011b pro nás?“ zeptala se. „Neptejte se a radši se jd\u011bte podívat.“ Dole stáli dva \u010derné Mercedessy. Pod\u011bkovali jsme Johnovi , nasedli jsme ka\u017edý do jednoho auta. A odjeli.\n<\/p>\n
\n\t„U\u017e sis nakoupil Maxi?“ „Nakoupil Charlote, nakoupil,“ zasmál jsem se.\n<\/p>\n
\n\tAnna Deuserová, KA<\/span><\/span><\/em><\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Po dvanácti hodinové cest\u011b nám kone\u010dn\u011b oznámili, \u017ee budeme p\u0159istávat. Sklopil jsem sedadlo do p\u016fvodního stavu. Narovnal jsem se, set\u0159epal…<\/p>\n","protected":false},"author":13,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":""},"categories":[47],"tags":[28],"jetpack_sharing_enabled":true,"jetpack_featured_media_url":"","_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/477"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/users\/13"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=477"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/477\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=477"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=477"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=477"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}