\n\tS trhnutím jsem se probudil, zpocený, zrychlen\u011b dýchající a v hlavn\u011b mi po\u0159ád visel obrázek mojí no\u010dní m\u016fry. Vyjevuje se mi neustále zas a znovu, nechce m\u011b nechat zapomenout. Vy\u010derpaný jsem si znovu lehl, zav\u0159el o\u010di, nechal myšlenky voln\u011b plynout a v mysli se mi za\u010dala vybarvovat šest let stará vzpomínka…
\n\t\n<\/p>\n
\n\t„Ticho!“ Zasy\u010del vrchní policejní inspektor Jackson. Všichni jsme se za\u010dali plí\u017eit k domu, kdy\u017e vtom pod nohou jednoho z nová\u010dk\u016f k\u0159upla v\u011btvi\u010dka.\n<\/p>\n
\n\tVšichni jsme ztuhli v pohybu. Nikdo se neodva\u017eoval ani nadechnout. Avšak doup\u011b drogového dealera, které jsme postupn\u011b obkli\u010dovali, vypadalo po\u0159ád stejn\u011b. A\u017e nezvykle klidn\u011b na to, jaké zlo\u010diny m\u011bl jeho majitel v trestném rejst\u0159íku. P\u0159iplí\u017eili jsme se a\u017e ke zdem. Jackson za\u010dal odpo\u010dítávat. 3……2..…1…….akce! Dali jsme se do pohybu. Rozb\u011bhl jsem se zajistit zadní dve\u0159e a vykopl jsem je. Ocitl jsem se v malé, temné místnosti, nejspíš v prádeln\u011b? Ne, to není prádelna! Na druhém konci sedí ON! Kone\u010dn\u011b! M\u011bl jsem s ním nevy\u0159ízené ú\u010dty. M\u016fj p\u0159ítel Michael byl p\u0159i minulém zátahu na n\u011bj t\u011b\u017ece post\u0159elen a na následky p\u0159ed t\u0159emi týdny zem\u0159el. S jistým uspokojením jsem \u0159ekl: „ Je konec Turnere! Bu\u010f p\u016fjdeš se mnou, odsoudí t\u011b a pov\u011bsí, nebo t\u011b zast\u0159elím já, hned tady a te\u010f. M\u011b osobn\u011b by víc pot\u011bšila ta druhá mo\u017enost… “ a sledoval jeho reakci.\n<\/p>\n
\n\t„Kone\u010dn\u011b T\u011b pomstím Michaeli,“ pomyslel jsem si. \n\tZat\u0159epal jsem hlavou a set\u0159el si slzu stékající po tvá\u0159i. Od této nehody uplynulo u\u017e p\u0159es šest let, ale i p\u0159esto jsem na ni nemohl zapomenout, ani na den. Ve své profesi detektiva jsem zabil u\u017e více lidí, ale na tuto jsem vzpomínal nejho\u0159\u010deji. Nejsem zabiják, co z toho má pot\u011bšení. Nikoho bych nezabil, pokud by to nebylo nutné a neuplyne den, ani\u017e bych na všechny tyto lidi nevzpomínal. Avšak všichni ostatní lidé m\u011bli být zabiti, tato dívka ne. Uv\u011bdomuji si, \u017ee to nebyla moje chyba, ale nem\u016f\u017eu zapomenout… Navíc, zem\u0159ela úpln\u011b zbyte\u010dn\u011b. Jakmile m\u011b její otec omrá\u010dil, ujel ve svém Range Roveru. Ne\u017e ostatní policisté dob\u011bhli, byl u\u017e dávno pry\u010d.\n<\/p>\n \n\tV pr\u016fb\u011bhu let jsem se jej pokoušel vypátrat nes\u010detn\u011bkrát, nejd\u0159ív jako soukromé o\u010dko pozd\u011bji i jako kriminalista. Poka\u017edé však neúsp\u011bšn\u011b. Stáhl se do ústraní a dokonce p\u0159estal praktikovat sv\u016fj \u010derný trh s drogami a zbran\u011bmi.\n<\/p>\n \n\tPovzdechl jsem si a pomyslel:„ Rannere! Co blbneš? To tady budeš sed\u011bt a f\u0148ukat? Vzchop se, vsta\u0148 a b\u011b\u017e n\u011bco d\u011blat!“\n<\/p>\n \n\tJak jsem si \u0159ekl, tak jsem i ud\u011blal a poté, co jsem se oblékl a nasnídal se jako pravý angli\u010dan vají\u010dky a \u010dajem, jsem vyrazil do práce. Na cest\u011b jsem si procvi\u010doval svou metodu deduk\u010dní. Spo\u010dívá ve všímání si mali\u010dkostí, které ka\u017edý p\u0159ehlédne, avšak pokud se správn\u011b poskládají, vznikne velmi p\u0159esný obraz \u010dlov\u011bka \u010di situace. T\u0159eba tamten chlápek! Má na sob\u011b civilní šaty, avšak st\u0159ih vlas\u016f poukazují na vojáka. N\u011bco mi na n\u011bm ale nesedí. Vojáci mívají pevnou ch\u016fzi, tento se pohybuje trochu nejist\u011b. Jako by nebyl zvyklý pohybovat se po… Námo\u0159ník!! Trochu jsem se pousmál a zrychlenou ch\u016fzi pokra\u010doval do práce.\n<\/p>\n \n\tDo kancelá\u0159e jsem p\u0159išel asi deset minut p\u0159ed osmou, posadil se a vzal do ruky fotku své snoubenky. Trochu se to ve mn\u011b sev\u0159elo, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, za jak dlouho ji uvidím. Odjela na 2 m\u011bsíce k matce, která je velmi t\u011b\u017ece nemocná.\n<\/p>\n \n\t„Rannere?“ ozval se otravný hlas. „Jste tady? No to je dost! Mám tady pro vás takovou lib\u016fstku, p\u0159esn\u011b pro vás.“ Ani\u017e bych se musel otá\u010det a zjiš\u0165ovat víc bylo mi víc ne\u017e jasné, \u017ee šéf pro m\u011b vybral n\u011bjaký superextra zapeklitý úkol, bez podm\u011btu a zárove\u0148 nejspíš bez n\u011b\u010deho zajímavého. N\u011bjaký odpad, který se však vy\u0159ešit musí. Znechucen\u011b jsem p\u0159iv\u0159el o\u010di, nadechl se a oto\u010dil. \n\tS mírným odporem jsem vzal slo\u017eku do ruky a za\u010dal \u010díst. B\u011bhem chvilky jsem m\u011bl celkem jasno. N\u011bjaký týpek se vkrádá do dom\u016f, krade velmi cenné v\u011bci a nechává nesrozumitelné vzkazy. Problém je v tom, \u017ee to jsou domy velmi významných lidí a ti neradi spolupracují s policií. „ Tak se na to zajdem podívat,“ zavelel jsem si a vyrazil.\n<\/p>\n \n\tVenku se mezitím ochladilo a zvedl se prudký vítr. Zvedl jsem proti n\u011bmu límec a pokra\u010doval s mírnými obtí\u017eemi v cest\u011b.\n<\/p>\n \n\tNa nejbli\u017eší adrese jsem byl b\u011bhem deseti minut. Bez povšimnutí jsem podlezl policejní pásku a cht\u011bl pokra\u010dovat nahoru do schod\u016f, kdy\u017e vtom se na m\u011b vy\u0159ítil mladý z\u0159ejm\u011b nový vyšet\u0159ovatel nebo spíš pomocník, \u010dlen jeho týmu. „Pane! Kam jdete? Tam nem\u016f\u017eete! Pane!“\n<\/p>\n \n\tBez mrknutí oka jsem mu ukázal odznak a pokra\u010doval nahoru. V p\u0159ízemí nic, tak výš. V prvním pat\u0159e byli kolem jedn\u011bch dve\u0159í shromá\u017ed\u011bni t\u0159i policajti ve vášnivé debat\u011b. Zamí\u0159il jsem k nim a vtom jsem se zarazil. Jeden z nich byl m\u016fj dávný “nep\u0159ítel“. Sna\u017eil se mi sabotovat p\u0159ípad, který m\u011b mohl vynést nahoru, a povedlo se mu to! Andersson!\n<\/p>\n \n\tP\u0159esto jsem zamí\u0159il k nim. Jakmile si m\u011b všimli, ztichli. Kdy\u017e jim došlo, kdo jsem, do\u010dkal jsem se smíšených reakcí. „Tony!“ zvolal jeden z nich a zamí\u0159il ke mn\u011b. Znovu jsem si ho prohlédnul a náhle jsem ho poznal. „ Ó m\u016fj bo\u017ee, Jimme!“ zaradoval jsem se a obejmul ho. M\u016fj par\u0165ák z tolika akcí! Andersson mi jen znechucen\u011b kývl na pozdrav a ten t\u0159etí m\u011b neutráln\u011b pozdravil. Cht\u011bl bych si toho s Jamesem tolik \u0159íct, ale není \u010das.\n<\/p>\n \n\t„Tak co se tady stalo? “zeptal jsem se. „Poj\u010f, hned ti to uká\u017eu.“ Hlásil se hned Jimmy. V duchu jsem se zaradoval. V\u016fbec se nezm\u011bnil. Po\u0159ád má v sob\u011b takové vnit\u0159ní nadšení, kterým doká\u017ee nakazit všechny okolo. Teda krom\u011b Anderssena. Ale ten je mi ukradený.\n<\/p>\n \n\tVešel jsem za Jimmem dovnit\u0159. Automaticky jsem za\u010dal analyzovat okolí. Dve\u0159e napravo podle plakát\u016f do klu\u010di\u010dího pokoje, zápach ukazuje tak na 17 let. Nalevo dve\u0159e zni\u010dené vlhkostí, nejspíš koupelna. Všechno vybavení velmi moderní a nejspíš i velmi drahé, jsme v dom\u011b jistého významného akcioná\u0159e. P\u0159i p\u0159íchodu do obyváku si všimnu, \u017ee všechny sk\u0159í\u0148ky jsou bu\u010f otev\u0159ené, nebo rozbité, chybí TV nebo podle obrys\u016f na zdi spíš domácí kino. Místnost byla vyrabována velmi d\u016fkladn\u011b. Všechno zmizelo. A\u017e na jeden obraz. Zvláštní, všechno je to tady takové moderní i ostatní obrazy, ale tento je takový ten klasický s n\u011bjakým šlechticem. Mo\u017ená p\u0159edek? Vypadá však velmi vzácn\u011b a draze. Dokonce je i velmi krásný. Dojem kazí jen to, \u017ee je celý po\u010dmáraný duhovými barvami do n\u011bjakých symbol\u016f. V hlav\u011b projedu seznam m\u011b známých hieroglif\u016f, japonských, \u010dínských, vietnamských znak\u016f, ale nic neodpovídá. Vypadají jako kresba malého dít\u011bte na první pohled bez systému, avšak p\u0159i d\u016fkladn\u011bjším prozkoumání v tom nalézám jisté útvary, které mi n\u011bco \u0159íkají. \n<\/p>\n \n\t„Kdy se to stalo?“ ptám se. \n\tA skute\u010dn\u011b! Neub\u011bhlo ani 10 minut a uslyšeli jsme auto, jak vjí\u017edí na p\u0159íjezdovou cestu. Letmým pohledem jsem p\u0159ejel nadupanou Audi X8 a zam\u011b\u0159il se na jejího majitele. Tlustý, zpocený, nervózní miliardá\u0159 neustále kmital o\u010dima a otíral si \u010delo kapesníkem.\n<\/p>\n \n\t„Ten chlap má z n\u011b\u010deho hr\u016fzu! “ blesklo mi hlavou. \n\t„No tak dob\u0159e!“ vyšt\u011bkl Lavinger. „Moje man\u017eelka a d\u011bti jsou na dovolené na Maledivách, já jsem to musel na poslední chvíli zrušit. V noci jsem byl na obchodním jednání s dalšími osmi lidmi. Ráno m\u011b sem p\u0159ivezl taxík a já jsem vešel do domu. Na první pohled všechno v po\u0159ádku, tak jsem šel spát, do obyváku jsem v\u016fbec nešel, a\u017e ráno. Zd\u011bsil jsem se a zavolal policii. A ten obývák! M\u011bl jsem v n\u011bm vybavení za 100 000 a to nemluvím o cen\u011b toho obrazu. Je nenávratn\u011b zni\u010dený!“ rozohnil se.\n<\/p>\n \n\t„Ach ano ten obraz. Zajímavá šifra z\u0159ejm\u011b ur\u010dená Vám. Vy víte, co znamená?“ \n\tLavinger najednou ztratil sebev\u011bdomí. Rozklepaným hlasem ze sebe vysoukal: „Dobrá, vyhrál jste. Okam\u017eit\u011b jsem si toho všiml! Avšak, tohle nebylo poprvé, co mi bylo vyhro\u017eováno. Bylo to tak p\u0159ed p\u016fl rokem, co jsem dostal první zprávu. Obsahovala pouze fotky. Nebudu vám \u0159íkat, co na nich bylo, ale sta\u010dilo by to, aby mi to do konce \u017eivota zni\u010dilo pov\u011bst. Byl jsem nesmírn\u011b vyd\u011bšený, ale nemohl jsem nic d\u011blat, nic dalšího se neobjevilo. Tak jsem \u017eil dál a sna\u017eil se být velmi opatrný. Za další m\u011bsíce však zase! Další fotky. \u017dádný komentá\u0159, vzkaz, nic! Byl u\u017e jsem opravdu vyd\u011bšený, ale na policii bych s tím jít nemohl. A dnes ráno. Cht\u011bl jsem zadat pin, avšak zabezpe\u010dení nefungovalo! Opatrn\u011b jsem tedy otev\u0159el dve\u0159e a šel dovnit\u0159. Ty znaky znám. Sám jsem je p\u0159i pár podvodech pou\u017eíval. Je to stará hebrejská soustava písmen a \u010dísel. Ten nápis je adresa a vzkaz. Adresa toho, kdo m\u011b vydírá. Chce po mn\u011b, abych mu tam donesl p\u016fl miliardy liber a \u017ee jsem volný. Kdy\u017e jste na m\u011b \u010dekal, nebyl jsem v pojiš\u0165ovn\u011b, nýbr\u017e ve své bance a byl jsem p\u0159ipravený tam jet. Vy jste m\u011b však zasko\u010dil. Tak to je m\u016fj p\u0159íb\u011bh. Co te\u010f ud\u011bláte? Nejspíš m\u011b zatknete co?“ dopov\u011bd\u011bl Lavinger.\n<\/p>\n \n\tV hlav\u011b jsem toho m\u011bl najednou moc. Jindy bych mo\u017ená uva\u017eoval jinak, ale tak dlouho jsem nebyl v akci a navíc v\u017edycky \u0159eším radši p\u0159ípady sám na vlastní p\u011bst, a tak jsem mu najednou \u0159ekl:„ Víte co? Takový \u010dlov\u011bk jako je on, má lidi na mnoha místech. \u010cím mí\u0148 lidí to bude v\u011bd\u011bt, tím líp. Mám nápad. Vezmete m\u011b a Jimmyho, mého par\u0165áka na tu adresu. My to tam zkusíme n\u011bjak v tichosti vy\u0159ídit. Ale a\u017e bude po všem, p\u0159iznáte se ke všem podvod\u016fm a p\u0159ijmete spravedlivý trest!“ rozhodl jsem.\n<\/p>\n \n\t„Oh, b\u016fh vám pomáhej! D\u011bkuji Vám a samoz\u0159ejm\u011b ke všemu se p\u0159iznám, jen kdy\u017e m\u011b jej zbavíte! “ za\u010dal mi d\u011bkovat a slibovat Lavinger. \n\tV rychlosti jsem mu vysv\u011btlil situaci. Kdy\u017e jsem skon\u010dil, po\u0159ád se usmíval. „To bude jako za starých \u010das\u016f Tony!“ \u0159ekl jenom a u\u017e se soukal do auta. Takové nadšení bych cht\u011bl mít. Avšak to, \u017ee budu mí po boku par\u0165áka, mi zvedlo náladu a taky jsem nasedl. Jakmile se za volant nasoukal i Lavinger, vyrazili jsme. Jeli jsme dlouho, asi dv\u011b hodiny a po\u0159ád jsme zají\u017ed\u011bli dál od lidí a víc do les\u016f. Najednou se p\u0159ed námi vyno\u0159ila opevn\u011bná pevnost.\n<\/p>\n \n\t„Zastavte!“ vyhrkl jsem d\u0159ív, ne\u017e by nás mohl n\u011bkdo zahlédnout. \n\tU\u017e dlouho jsem takovou nevid\u011bl. A p\u0159ekvapuje m\u011b, \u017ee jsem o této nev\u011bd\u011bl, p\u0159ece jenom není to tak daleko a v takové pevnosti musí \u017eít n\u011bkdo extra nebezpe\u010dný. Avšak nechal jsem to být a rychle jsem se s Jimmym po boku p\u0159ibli\u017eoval.\n<\/p>\n \n\tP\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee jsme nenarazili na \u017eádné strá\u017ee. Pronikali jsme hloub\u011bji a hloub\u011bji do pevnosti, zbran\u011b p\u0159ipravené a nikde nikdo! Náhle jsme se dostali do slepé uli\u010dky. Vracet jsme se necht\u011bli a n\u011bjak nám to k tomu místu nesed\u011blo, tak jsme za\u010dali ohledávat zdi. V tom Jimmy zajásal, n\u011bco zmá\u010dkl a st\u011bny p\u0159ed námi se hladce rozestoupily. Pokra\u010dovali jsme tedy v cest\u011b a najednou jsme byli p\u0159ed ob\u0159ími \u017eeleznými dve\u0159mi. Oba jsme v\u011bd\u011bli, \u017ee jsme na koci cesty a \u017ee ten koho hledáme, bude za nimi. Podívali jsme se na sebe, nadechli se, p\u0159ipravili zbran\u011b a otev\u0159eli.\n<\/p>\n \n\tNa první pohled v místnosti nebyl nikdo. Byla tam \u010derno\u010derná tma a tak jsme oba za\u010dali šátrat po vypína\u010di. Pak jsem ho našel, rozsvítil a na pohled, který se mi vyjevil, do smrti nezapomenu. Byli jsme v menší místnosti, ne\u017e se zpo\u010dátku zdálo a všechny zdi byly polepené plakáty, mapami, ná\u010drtky a fotkami. Mými fotkami. A nad tím vším byla jedna obrovská fotka mladé dívky. Byla mi matn\u011b pov\u011bdomá, ale nemohl jsem si ji za\u0159adit. Otá\u010del jsem se a díval se po st\u011bnách. Na dvou z nich byl podrobn\u011b znázorn\u011bný m\u016fj \u017eivot. Na té t\u0159etí byl však jakýsi plán. Nem\u011bl název, a tak jsem zvolna spustil ruku se zbraní dol\u016f a za\u010dal jej \u010díst. Nep\u0159e\u010detl jsem však ani jednu v\u011btu a za mnou se ozvala rána a výk\u0159ik. Bleskurychle jsem se oto\u010dil, zvedl zbra\u0148 a vid\u011bl jsem, jak Jimmy padá omrá\u010dený k zemi. Za ním stál sta\u0159ec. Vypadal strašn\u011b, vyhublý, neupravený a v o\u010dích m\u011bl obrovskou zu\u0159ivost a \u017eal. V rukou strašlivý samopal.\n<\/p>\n \n\t„Kone\u010dn\u011b Rannere!“ \u0159ekl s uspokojením a v o\u010dích mu hrál nebezbe\u010dný ohe\u0148. „Kone\u010dn\u011b! Kone\u010dn\u011b jsi tady! Nedovedeš si p\u0159edstavit, jak dlouho jsem na tebe \u010dekal! A te\u010f jsi tady! A jsi jenom m\u016fj! Odho\u010f tu zbra\u0148! No tak d\u011blej! “ domluvil a za\u010dal se p\u0159ibli\u017eovat. \n\t„Nejd\u0159ív jsem byl naprosto zni\u010dený a cht\u011bl jsem t\u011b zabít hned. Jen\u017ee jsem najednou nem\u011bl nic, krom\u011b tohoto rezervního sídla, kam jsem se ukryl. Tady jsem za\u010dal splétat dohromady velmi slo\u017eitý plán, který t\u011b sem m\u011bl dostat, ale taky ti zp\u016fsobit stejnou bolest, jakou si zp\u016fsobil ty m\u011b. Nejd\u0159ív jsem za\u010dal hledat informace, které by mi vynesly n\u011bjaké peníze, a\u0165 si vysta\u010dím. Zárove\u0148 m\u011b napadlo, \u017ee by se pozd\u011bji daly pou\u017eít k vydírání. Tak jsem si vybral t\u0159i významné lidi ve tvém m\u011bst\u011b a vyš\u0165áral o nich ka\u017edou špínu, jaká šla. Poté jsem jim postupn\u011b \u010dásti toho, co na n\u011b mám, posílal, abych je vyd\u011bsil a abych si u nich zajistil ml\u010denlivost. Pak jsem pot\u0159eboval n\u011bjaké lákadlo pro tebe, n\u011bjakou divnou, neobvyklou v\u011bc. K tomu mi dokonale poslou\u017eilo hebrejské písmo Lavingera. Ty v\u011bci jsem ukradl, abyste to nep\u0159ešli mávnutím ruky, \u017ee si n\u011bkdo n\u011bco kreslí. V tom vzkazu jsem napsal o tolik pen\u011bz, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e kv\u016fli tomu Ti to mo\u017ená vyklopí. Ty jsi to ješt\u011b zdokonalil tím alarmem. Ale Lavinger je slaboch, toho je snadné zlomit. Kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee to JÁ chci, abys sem p\u0159ijel, nejspíš by to neud\u011blal, bál by se p\u0159ípadné pomsty, proto jsem mu to ne\u0159ekl rovnou, ale pokud to vypadalo, \u017ee ty je zbavíš všech problém\u016f, tak pro\u010d by to neud\u011blali, \u017ee? Navíc by si tak zachránil svoje peníze. Vyšlo to dokonale. Te\u010f t\u011b tady mám. A p\u0159edstav si, mám tady i dalšího hosta. Ty jsi mi p\u0159ed šesti lety zp\u016fsobil neuv\u011b\u0159itelnou bolest. Nezaslou\u017eíš si trest tak jednoduchý jako je smrt. Ale neboj i tu ti potom dop\u0159eju. Ale nyní velké p\u0159ekvapení. Tvoje milovaná a te\u010f naprosto bezmocná snoubenka,“ zahlásil hrd\u011b a ukázal do rohu, kde sed\u011bla spoutaná Lily. P\u0159i pohledu na ni se mi zastavilo srdce. „ Tím, \u017ee sis p\u0159ivedl par\u0165áka, jsi mi to ješt\u011b vylepšil. Nejd\u0159ív jsem to cht\u011bl ud\u011blat tak, \u017ee bys sledoval, jak tvoje snoubenka zem\u0159e a nemohl bys s tím nic d\u011blat, ale te\u010f tady máme dokonce dv\u011b tvoje milované osoby. Co z toho ud\u011blat hru? Oba budou kr\u016f\u010dek ode smrti a ty budeš moct zachránit jen jednoho? Co ty na to? “ zeptal se m\u011b a za\u010dal se šílen\u011b, hystericky smát.<\/span>\n<\/p>\n \n\tJá toho však m\u011bl tak akorát dost! Mo\u017ená naposledy jsem pomyslel na všechny moje blízké, odrazil jsem se a sko\u010dil p\u0159ímo na sm\u011bjícího se Turnera. Ten to ne\u010dekal, a tak jsme se svalili na zem. Vytrhl jsem mu samopal a odhodil jej tak daleko jak jen to šlo a pokoušel se znehybnit Turnera. Tentokrát jsem jej však podcenil. Na to, jak vypadal k\u0159ehce, tak m\u011bl neuv\u011b\u0159itelnou sílu a dokázal m\u011b ze sebe shodit. Výraz m\u011bl te\u010f zu\u0159ivý a vytáhl n\u016f\u017e. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee pokud n\u011bco neud\u011blám, v p\u0159íštím okam\u017eiku m\u011b zabije a pak i Lily a Jamese. To jsem nemohl dopustit! Znovu jsem proti n\u011bmu sko\u010dil, chytil ruku s no\u017eem a sna\u017eil se jej vypá\u010dit. Po neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouhé dob\u011b u\u017e za\u010dal ochabovat, tak jsem si myslel, \u017ee se mi to mo\u017ená poda\u0159í, a tak jsem polevil v pozornosti. Znovu se neuv\u011b\u0159iteln\u011b vzepjal a obrátil nás. Já le\u017eel dole a on celou svou vahou tla\u010dil n\u016f\u017e k mému krku. D\u011blili nás milimetry, kdy\u017e v tom se ozvala rána a Turnerovi o\u010di zesklenat\u011bly. Ochabl a spadl na m\u011b. Já sebral své poslední síly a odvalil ho ze m\u011b. Máto\u017en\u011b jsem se podíval, kdo mi to zachránil \u017eivot. A tam stála. T\u0159esoucí se Lily, které po tvá\u0159i stékaly slzy, a v ruce dr\u017eela mou zbra\u0148. Upustila ji a sesypala se. Rozb\u011bhl jsem se k ní a objal ji. „Všechno bude dobré Lily. U\u017e jsi v bezpe\u010dí, u\u017e Ti neublí\u017eí,“ utišoval jsem ji. Pohledem jsem zkontroloval Jamese, který dostal ránu samopalem (našt\u011bstí tak \u017ee se s ním Turner rozmáchl a praštil ho) do spánku a byl v bezv\u011bdomí, ale u\u017e se pomalu za\u010dínal probouzet. Lily se taky pomalu uklidnila a tak jsem je oba opatrn\u011b dopravil do auta, kde na nás \u010dekal vyd\u011bšený Lavinger. P\u0159ijeli jsme do m\u011bsta a já \u0159ekl Lavingerovi, a\u0165 nás odveze do nemocnice. James pot\u0159eboval ošet\u0159ení. Jakmile o n\u011bj bylo postaráno, odvezl jsem Lavingera na policii, kde jsem celý p\u0159ípad vysv\u011btlil a p\u0159edal jim ho do vazby. Poté jsem si kone\u010dn\u011b odvezl Lily dom\u016f. Po\u0159ád byla neuv\u011b\u0159iteln\u011b vyd\u011bšená, ale zlepšovalo se to. Jediné, co m\u011b znervóz\u0148ovalo, bylo, \u017ee od Turnerovi smrti nepromluvila i p\u0159esto, \u017ee já jsem na ni mluvil po\u0159ád.\n<\/p>\n \n\tSed\u011bli jsme v kuchyni, pili \u010daj a já jsem jí neustále opakoval, \u017ee u\u017e je všechno v po\u0159ádku, \u017ee se nám nic nestalo. Najednou mi polo\u017eila prst na pusu. „Jsme v po\u0159ádku, ale ne proto, \u017ee se nám nic nestalo!“ \u0159ekla pevným hlasem. „Jsme v po\u0159ádku, proto\u017ee jsme spolu!“ doplnila a já ji objal. Tato slova mi dodala jistotu a nad\u011bji. Nad\u011bji, \u017ee dokud budeme spolu, a\u0165 u\u017e se nám stane cokoli, budeme v po\u0159ádku…..\n<\/p>\n \n\tZuzana Pirklová, KA<\/span><\/span><\/em><\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" S trhnutím jsem se probudil, zpocený, zrychlen\u011b dýchající a v hlavn\u011b mi po\u0159ád visel obrázek mojí no\u010dní m\u016fry. Vyjevuje se mi neustále…<\/p>\n","protected":false},"author":13,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":""},"categories":[47],"tags":[28],"jetpack_sharing_enabled":true,"jetpack_featured_media_url":"","_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/472"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/users\/13"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=472"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/472\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=472"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=472"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=472"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}
\n\t„No to víš, \u017ee jo,“ zavr\u010del. Vytáhl zbra\u0148 a pousmál se. „Zase si se nechal unést Rannere!“<\/span>
\n\tM\u011bl jsem toho tak akorát dost! Za \u010das kratší ne\u017e mrknutí oka jsem zamí\u0159il a st\u0159elil!<\/span>
\n\tKdy\u017e vtom! Do dráhy kulky vlétla další postava, kterou kulka zasáhla, a neznámý dealer\u016fv zachránce spadl na zem.<\/span>
\n\t„Bo\u017ee m\u016fj,“ blesklo mi hlavou. „Kdo to ksakru je?“<\/span>
\n\t„Kathelyn!!!!“ za\u0159val Turner a vrhl se k postav\u011b, která le\u017eela na zemi.<\/span>
\n\t„Tati!“ ozvalo se ze zem\u011b. „Tati, prosím, prosím t\u011b… “ rozkašlala se. Nadechla se a pokra\u010dovala: „ Tati, prosím p\u0159esta\u0148 s tím. Sta\u0148 se dobrým \u010dlov\u011bkem. Kv\u016fli mn\u011b…“ Zašeptala dívka a slab\u011b se pousmála. „Já Ti v\u011b\u0159ím.“ Zašeptala z posledních sil a naposledy vydechla.<\/span>
\n\t„Néééé!!“ Roze\u0159val se Turner. „Zabil jsi mi dceru!“ zavr\u010del se slzami stékajícími po tvá\u0159i. „Te\u010f zabiju já tebe!“ S t\u011bmito slovy se rozeb\u011bhl naproti mn\u011b a za\u010dal do m\u011b bezhlav\u011b mlátit a kopat. Já byl stále v šoku z toho, co se práv\u011b stalo, ani jsem se nebránil. Vtom jsem dostal kopanec do hlavy a všechno zmizelo…<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„O co jde šéfe?“ zeptal jsem se smí\u0159en\u011b.<\/span>
\n\t„Trochu \u017eivota do toho umírání, Rannere! Mám tady info, p\u0159e\u010dti to a zajdi se tam podívat!“ hodil mi to na st\u016fl a odešel.<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„V\u010dera, respektive dneska v noci,“ odpoví hbit\u011b Jim.<\/span>
\n\t„ A to není první, \u017ee ne?“ dopl\u0148uji si obrázek.<\/span>
\n\t „Ne, to je u\u017e t\u0159etí, ale ty druhé dva se staly oba p\u0159edev\u010dírem,“ zavr\u010dí Andersson.<\/span>
\n\t„Mají n\u011bco spole\u010dného?“<\/span>
\n\t„Ti majitelé nebo stopy?“ zeptá se uhlazen\u011b t\u0159etí, neznámý policajt.<\/span>
\n\t„Vlastn\u011b obojí,“ podotknu s úsm\u011bvem.<\/span>
\n\t„Zatím jsme na nic moc nep\u0159išli, ale všechny domy pat\u0159í velmi významným osobnostem a ani jedna z nich s námi nechce spolupracovat a vypadají celkem vyd\u011bšen\u011b. Vloupání prob\u011bhla v\u017edy velmi efektivn\u011b. Tyto domy jsou skv\u011ble zabezpe\u010dené a majitelé byli z domu v\u017edy jen na pár hodin,“ doplnil Jimmy.<\/span>
\n\t„Dob\u0159e, s tím u\u017e se dá pracovat. Te\u010f pot\u0159ebuji mluvit s t\u011bmi majiteli a pak bych si cht\u011bl prohlédnout bezpe\u010dnostní systémy, bude-li to mo\u017ené? “<\/span>
\n\t„Jist\u011b, majitel tohoto domu jel do pojiš\u0165ovny, bude zp\u011bt b\u011bhem pár minut“<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„Jdu si s ním promluvit.“ Oznámil jsem p\u0159ítomným a seb\u011bhl schody.<\/span>
\n\t„Dobrý den, pane Lavingere, jsem kriminalista Ranner a pot\u0159eboval bych se Vás zeptat na pár v\u011bcí,“ za\u010dal jsem uhlazeným hlasem. Avšak i p\u0159es mou snahu jej nevyd\u011bsit sebou Lavinger škubl a nervózn\u011b se na mne podíval. „ Dobrý den, pane,“ \u0159ekl odm\u011b\u0159en\u011b rozklepaným hlasem. „Já u\u017e jsem všechno \u0159ekl vašim koleg\u016fm, nemám, co bych dodal“ \u0159ekl trochu jist\u011bjším hlasem.<\/span>
\n\t„Jist\u011b pane, ale pokud by Vás to moc neobt\u011b\u017eovalo, rád bych si to vyslechl od Vás.“<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„Ne! Nemám nejmenší tušení!“<\/span>
\n\t„A co bezpe\u010dnostní systém?“ zeptal jsem se.<\/span>
\n\t„Co je s ním?“ odsekl Lavinger.<\/span>
\n\t„Mezitím, co jsem na Vás \u010dekal, jsem si jej prohlédnul. Byl profesionáln\u011b vy\u0159azený z provozu a nefungoval. Copak vy p\u0159i p\u0159íchodu dom\u016f nemusíte zadávat bezpe\u010dnostní pin? Myslím si, \u017ee ano. Copak Vám nebylo divné, \u017ee jste mohl jen tak projít bez ov\u011b\u0159ení? No tak, nel\u017eete mi, \u0159ekn\u011bte mi pravdu!“ zost\u0159il jsem hlas.<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„Tak fajn! Jimmy? Poj\u010f prosím sem na chvíli,“ zavolal jsem.<\/span>
\n\t„Copak Tony? Pot\u0159ebuješ n\u011bkoho?“ usmíval se Jim.<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„Vy z\u016fstanete tady, je vám to jasné? “obrátil jsem se na Lavingera.<\/span>
\n\t„Jasné pane!“ vyhrkl okam\u017eit\u011b.<\/span>
\n\tS Jimmym jsme se na sebe pousmáli a vyrazili jsme nenápadn\u011b k pevnosti.<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„Pane, kdo jste?“ Toho \u010dlov\u011bka jsem neznal, nemám nejmenší pon\u011btí, kdo to je, nebo co jsem mu ud\u011blal. Zbra\u0148 jsem odhodil, jeliko\u017e mí\u0159il na Jimmyho hlavu.<\/span>
\n\t„Ty si na m\u011b nevzpomínáš? Nic se Ti nevybavuje? A co t\u0159eba Kathelyn??? To ti nic ne\u0159íká? “ roze\u0159val se a m\u011b se to najednou všechno spojilo. Ta dívka na obraze, to byla ta dívka, kterou jsem zast\u0159elil místo jejího otce. A to tedy znamená…<\/span>
\n\t„Turnere?“<\/span>
\n\t„Vida, chlape\u010dek si vzpomn\u011bl! Co se tvá\u0159íš tak vyjeven\u011b, myslel sis, \u017ee nechám vra\u017edu mojí dcery jen tak? Byla moje všechno! A ty jsi mi jí vzal!<\/span>
\n\t„Ale…Ale jak?“ Po\u0159ád jsem to nechápal. Jak se mu povedlo se tak dlouho skrývat a pak m\u011b sem dostat. M\u016fj geniální mozek byl v koncích.<\/span>
\n\t„Á pan génius nechápe m\u016fj plán. No je to moje mistrovské dílo, tak se o n\u011bj s tebou pod\u011blím. Stejn\u011b budeš za chvilku mrtvý, tak co.“ \u0158ekl Turner a za\u010dal vysv\u011btlovat sv\u016fj slo\u017eitý plán…<\/span>
\n\t \n<\/p>\n