\n\tSt\u0159elba. Všude okolo hustý, neprostupný prales, neúprosn\u011b svírající jeho mu\u017ee v obklí\u010dení. Jediné zdroje sv\u011btla jsou \u010dást m\u011bsí\u010dního svitu, která se prodrala skrze japonskou vegetaci, a výst\u0159ely. Nes\u010detné, p\u0159icházející jakoby odnikud, trhající jeho p\u0159átele a jednotku na kusy. K\u0159ik, plný beznad\u011bje, p\u0159i kterém tuhne krev v \u017eilách. Naposledy se nadechl, z plných plic. Pak za\u0159val a vyb\u011bhl zu\u0159iv\u011b ze zákopu. St\u0159ílel do tmy. A\u017e do té ostré bolesti a rány, která ho srazila…
\n\t\n<\/p>\n
\n\tJoel se probudil. Udýchaný a zpocený. Zase ten sen, pomyslel si. Od doby kdy mu celá jednotka zem\u0159ela, se nenávid\u011bl. Nesnesl to pomyšlení, \u017ee své mu\u017ee nechal zem\u0159ít, a on sám p\u0159e\u017eil, jako kdyby byl n\u011bjaký zbab\u011blec. U\u017e p\u0159es rok \u017eil ve svém starém dom\u011b, bez kontaktu s jakýmkoliv \u010dlov\u011bkem. Z bývalého úsp\u011bšného kapitána je te\u010f jen troska, zarostlý poustevník, kterého trápí vina.\n<\/p>\n
\n\tPodíval se na budík. Byly t\u0159i ráno.\n<\/p>\n
\n\t„Dnes u\u017e jsem m\u011bl no\u010dních m\u016fr dost,“ zamumlal si pod vousy. Vstal z postele, oblékl se, p\u0159ešel p\u0159es odpadky na podlaze ke dve\u0159ím, kde si ješt\u011b vzal z v\u011bšáku kabát, otev\u0159el dve\u0159e a vyšel ven. Procházel se no\u010dními ulicemi Los Angeles, sna\u017eíc se dostat z hlavy jeho problémy, ale marn\u011b. Po návšt\u011bv\u011b parku se u\u017e vydal dom\u016f. Kdy\u017e u\u017e se ale dostal na ulici, kde bydlel, uvid\u011bl \u010dlov\u011bka, který mu obcházel d\u016fm, a díval se mu do oken.\n<\/p>\n
\n\t„Hej! Hej! St\u016fj!“ Za\u0159val Joel, se silou jakou dokázal vyvinout snad jen armádní velitel. Mu\u017e však místo toho, aby za\u010dal utíkat, zvedl ruce nad hlavu a po\u010dkal, ne\u017e k n\u011bmu Joel p\u0159isp\u011bchal. Nemohl se zbavit pocitu, \u017ee ten mu\u017e je mu pov\u011bdomý. „Poslyšte, není to tak, jak to vypadá…“ \u0158ekl klidn\u011b mu\u017e. „Jo? Podle m\u011b to vypadá jako zatracený vloupání!“ Nenechal ho Joel domluvit. „Chci to \u0159ešit u policie!“\n<\/p>\n
\n\t„Nebude to problém, jsem toti\u017e detektiv. \u0158ekl, zatímco vytáhl sv\u016fj odznak. „A co tu tedy pohledáváte? Je to m\u016fj d\u016fm,“ zeptal se podezírav\u011b Joel. „Co\u017ee? Joele!“ V ten moment v n\u011bm Joel kone\u010dn\u011b rozpoznal Deana, jeho p\u0159ítele z jednotky. Dean byl v\u017edycky uhlazený sluš\u0148ák, menší postavy co se \u010dasto usmíval. Vroucn\u011b se objali „Myslel jsem, \u017ee jsi mrtvý,“ vyhrkl nechápav\u011b Joel. „ To já o tob\u011b taky! Po n\u011bjaké dob\u011b jsem zjistil, \u017ee nás po záchran\u011b p\u0159id\u011blili do jiné nemocnice,“ \u0159ekl nadšen\u011b Dean.\n<\/p>\n
\n\tVešli dovnit\u0159 a sedli si ke kuchy\u0148skému stolu, kde se ješt\u011b p\u0159es nepo\u0159ádek dalo sed\u011bt. Mluvili dlouho. M\u011bli si toho hodn\u011b co \u0159íct. Joel se mu sv\u011b\u0159il o jeho stavu a o tom, jak te\u010f jeho \u017eivot vypadá.\n<\/p>\n
\n\tKe konci rozhovoru se Dean odvá\u017eil Joela zeptat.\n<\/p>\n
\n\t„Poslyš, kamaráde…vid\u011bt t\u011b takhle je opravdu smutná podívaná a ty si to nezaslou\u017eíš. To, co se stalo, nebyla tvoje chyba. A kdy\u017e nad tím tak p\u0159emýšlím, v odd\u011blení nemáme dostatek detektiv\u016f a nemám par\u0165áka. Co kdybych ud\u011blal pár telefonát\u016f a dostal t\u011b tam? Jsem si jistý, \u017ee by vojáka co studoval univerzitu, p\u0159ijali, navíc s vysokou hodností. Tak co \u0159íkáš?“ Usmál se.\n<\/p>\n
\n\t„Víš, já nevím Deane… necht\u011bl bych d\u011blat p\u0159ít\u011b\u017e. Nevím nic o tom být detektiv a mám tyhle ty no\u010dní m\u016fry a divný stavy…“ \n\tZa dva dny Joela probral z \u010dišt\u011bní podlahy nov\u011b uklizeného pokoje telefonát. Byl to Dean. Všechno za\u0159ídil, zaru\u010dil se za n\u011bj a zítra ráno bude jeho první pracovní den. A p\u0159íští den opravdu p\u0159ijel.\n<\/p>\n \n\t„Vidím, \u017ee ses na to i ost\u0159íhal! Jen ty vousy…“ \n\t„Zlo\u010din vzkvétá, my musíme taky, hehe! A abych nezapomn\u011bl, info o p\u0159ípadu. Jedeme do \u010dernošské \u010dtvrti, ob\u011b\u0165 je jeden afroameri\u010dan, v\u011bk asi t\u0159icet let, st\u0159elná rána, zbytek se dozvíme na míst\u011b.“\n<\/p>\n \n\tDorazili na místo. Bylo to potemn\u011blé místo mezi dv\u011bma vysokými budovami, hned vedle \u0159eky. Ideální na obchody s drogami. „Vítej v tvojí nové práci,“ \u0159ekl Dean, dívajíc se na scénu.\n<\/p>\n \n\t„Tak se na to poj\u010fme podívat,“ dodal a vykro\u010dil k mrtvole. Krom\u011b n\u011bkolika policist\u016f a fotograf\u016f tu byl i pon\u011bkud vysoký štíhlý mu\u017e s úzkou plešatou hlavou a kulatými brýlemi.\n<\/p>\n \n\t„Co to tu máme, Williame?“ oslovil ho Dean. „Zdravím t\u011b Deane, a vy musíte být Joel, t\u011bší m\u011b, jsem Will Morris, patolog. K v\u011bci – ob\u011b\u0165 je mrtvá zhruba od p\u016flnoci, byla st\u0159elena pistolí malého kalibru do hrudníku. Na míst\u011b mrtvý. To je myslím vše, hodn\u011b št\u011bstí,pánové.“ Joel si stoupl nad mrtvolu a d\u0159epnul si, aby ji prohledal. Mu\u017e vypadal docela \u010dist\u011b, m\u011bl pláš\u0165, podle kvality levný. V plášti bylo n\u011bkolik injekcí morfia, které o\u010dividn\u011b prodával, a pak pen\u011b\u017eenka, se jménem Finn Johnson.\n<\/p>\n \n\t„Dealer se jmenoval Finn,“ houkl na Deana, který se bavil s fotografem. „Co te\u010f?“ \n\t„Nemohl vypálit beze zvuku!“ P\u0159i jeho slovech Joel ztuhnul. „Ale mohl. Kdysi, kdy\u017e jsem byl v armád\u011b, testoval se na naší základn\u011b nový druh tlumi\u010de, to je za\u0159ízení, co tlumí hluk zbran\u011b,“ \u0159ekl s vít\u011bzným úsm\u011bvem. „No, podívejme se na n\u011bho. První den a u\u017e tu d\u011blá skoky v p\u0159ípadu,“ zachechtal se Dean. „Ne\u017e to ale oslavíme, zajdeme do jediného obchodu ve m\u011bst\u011b, kde by tuhle v\u011bc prodávat mohli.“\n<\/p>\n \n\tByla to nízká, ale široká budova, blízko centra. Zakládala si na prodeji v\u011bcí, po kterých by nájemní vrazi slintali. Dean to tu znal, a tak mluvil s prodava\u010dem on.\n<\/p>\n \n\t„Dobrej, podívejte se, pot\u0159ebuji od vás zjistit majitele všech tlumi\u010d\u016f koupených za poslední dobu.“ \n\t„Ka\u017edopádn\u011b, co všechno u\u017e víme? Máme mrtvého dealera, podle mno\u017eství morfia, b\u011bhem drogového obchodu, který ale nebyl zabit pro drogy, proto\u017ee je m\u011bl po\u0159ád u sebe, a zabil ho \u010dlov\u011bk, kdo má slušný rozpo\u010det na vra\u017ed\u011bní,“ uva\u017eoval Dean.\n<\/p>\n \n\t„Tak poj\u010fme zjistit kdo.“ \n\tDean proto otev\u0159el dve\u0159e, ale v tom to zazn\u011blo. Zvuk, který Joel u\u017e rok neslyšel. Zvuk výst\u0159el\u016f, které ka\u017edý moment procházely plotem. Joel z\u016fstal chvíli jako opa\u0159ený, ale brzy nad jeho strašnými vzpomínkami p\u0159evládl pud sebezáchovy vojáka, schoval se, vytasil a odjistil sv\u016fj revolver. Detektivové se kr\u010dili za kamennou \u010dástí plotu. „Jsi v po\u0159ádku?“ k\u0159ikl Joel. „Asi ano. Poj\u010fme ho dostat!“ \u0159ekl Dean a op\u011btoval palbu. Joel velmi brzy poznal, \u017ee úto\u010dník je trénovaný a nebude lehké vyváznout z této p\u0159est\u0159elky \u017eivý. Jen\u017ee tentokrát tento mu\u017e nest\u0159ílel po netušícím mu\u017ei, ale po vále\u010dném veteránovi, který nehodlal znova p\u0159ijít o svého p\u0159ítele. Za chvíli se musel zabiják stáhnout hloub\u011bji do domu, který ale dob\u0159e bránil.\n<\/p>\n \n\t „P\u016fjdu zadním vchodem! Dr\u017e pozici a bu\u010f opatrný!“ za\u0159val Joel a ob\u011bhl d\u016fm, aby se zabijákovi dostal do zad. Zadní vchod tu nebyl, ale bylo tu okno, ze kterého byla pozice úto\u010dníka vid\u011bt. Párkrát vyst\u0159elil. Úto\u010dník ale hned po prvním výst\u0159elu usko\u010dil a vyb\u011bhl po schodech do prvního patra. Táhla se za ním stopa krve. Oba detektivové se p\u0159esunuli do domu. „Musíme tam nahoru. Není jiná mo\u017enost,“ prohlásil Joel.\n<\/p>\n \n\t„Oba spole\u010dn\u011b?“ \n\tP\u0159e\u010dkali déš\u0165 st\u0159el, a kdy\u017e mu\u017e p\u0159ebíjel, vyb\u011bhli po schodech p\u0159ímo p\u0159ed n\u011bho. Zrovna vlo\u017eil zásobník do pistole, kdy\u017e se na n\u011bj Joel vrhl. Vrah se cht\u011bl zachránit výst\u0159elem, jen\u017ee Joel jeho zbra\u0148 strhl. Spadli spolu na zem. Joelovi se poda\u0159ilo dostat nad n\u011bj, jen\u017ee doty\u010dný vytáhl n\u016f\u017e. Nesta\u010dil bodnout. Dean zasáhl jak do situace, tak do úto\u010dníkovy hlavy.\n<\/p>\n \n\t„\u017dádná \u0159ezni\u010dina, jo?“ poznamenal Joel zakrvácený a s kousky hlavy na obleku. „\u0158ezník proti tomuhle vypadá jak cukrá\u0159,“ dodal. \n\t„Dobrý nápad.“<\/span>\n<\/p>\n \n\tZvláštní na této noci bylo, \u017ee to bylo poprvé od Japonska, kdy Joel spal klidn\u011b jako nemluvn\u011b. Ráno vyzvedl oblek z \u010distírny. Kde se na n\u011bj pracovníci dívali tak, \u017ee z nich byl nejen cítit, ale i tém\u011b\u0159 slyšet strach. Pak pro n\u011bj p\u0159ijel Dean, u\u017e v lepší nálad\u011b, ale po\u0159ád ne na tolik, aby ud\u011blal jediný \u017eert.\n<\/p>\n \n\tPo p\u0159íjezdu na v\u010derejší místo \u010dinu za\u010dali vyšet\u0159ovat. Po tom, co našli v jeho gará\u017ei, byli rádi, \u017ee ho zastihli jen s ru\u010dní pistolí. Kdyby se p\u0159ipravil a pou\u017eil n\u011bkteré kousky z jeho arzenálu, sbírali by kousky detektiv\u016f ješt\u011b dlouho potom. Ale nemohli najít \u017eádné propojení mezi dealerem, nebo motiv. Doty\u010dný \u017eil z\u0159ejm\u011b sám, a nejspíše podle drahých oblek\u016f v koupeln\u011b, které \u010distil od krve, pracoval jako n\u011b\u010dí zabiják. Museli tedy najít šéfa této organizace, ale jak?\n<\/p>\n \n\t„Vypadá to, \u017ee tady kon\u010díme,“ poznamenal Dean. \n\tV tom na baru v p\u0159ízemí zazvonil telefon. Navzájem se na sebe podívali a pak vyb\u011bhli k n\u011bmu. „Vezmu to!“ \u0159ekl Dean. Zvedl telefon k uchu, chvíli poslouchal a pak zav\u011bsil.\n<\/p>\n \n\t„Jsme dnes ve\u010der o\u010dekávaní v baru Zamba,“ prohlásil s \u010fábelským úšklebkem. \n\tNastal ve\u010der. Nervózní Joel sed\u011bl vedle místa ur\u010deného v telefonátu, po\u0165ukával si po skrytém pouzd\u0159e se zbraní a sna\u017eil si zapamatovat skrytý symbol, kterým p\u0159ivolá posily. Pak p\u0159išel on. Joel si ani nemusel nijak ov\u011b\u0159ovat, jestli je to opravdu ten, koho hledali, proto\u017ee co jiného m\u016f\u017ee tlustší, \u0159et\u011bzy ov\u011bšený \u010dlov\u011bk v saku se zlatými prsteny, doprovázen dv\u011bma mu\u017ei s postavou gorily být, ne\u017e šéf n\u011b\u010deho po\u0159ádn\u011b nekalého. Poznal na n\u011bm, \u017ee ho trošku vyvedlo z míry to, \u017ee tam mu\u017e, jeho\u017e mozek byl ješt\u011b dnes ráno umýván v \u010distírn\u011b, není. P\u0159esto si sedl ke smluvenému stolu a \u010dekal. Bez jakéhokoliv objednání mu \u010díšník donesl sklenku whisky. To není dobré, pomyslel si Joel. Ten bar mu musí pat\u0159it a musí tu být spousta jeho lidí. Musíme ale p\u0159ece jen ude\u0159it, nem\u016f\u017eeme si nechat tuto mo\u017enost proklouznout skrze prsty, proto\u017ee potom by nemusela p\u0159ijít další. Zariskoval. Ud\u011blal rukou smluvený symbol a policista v civilu v telefonní budce ho p\u0159eposlal dál, kde stálo policejní vozidlo, ze kterého vystoupili zamra\u010dení mu\u017ei p\u0159ipraveni na nejhorší. Joel si p\u0159esedl ke smluvenému stolu.\n<\/p>\n \n\t„Znám vás snad?“ zeptal se podrá\u017ed\u011bn\u011b tlouštík. \n\t„Rád bych vám p\u0159edlo\u017eil nabídku. Nyní toti\u017e budete obvin\u011bn a zadr\u017een a zále\u017eí pouze na vás, jak tuto-“ Následující chvíle byly velice zvláštní. P\u0159erušil ho toti\u017e cvakavý zvuk, to jak ruka policisty, který došel a\u017e k jejich stolu, vytáhla z plášt\u011b pistoli a natáhla kohoutek. Pistole policisty mí\u0159ila na hlavu jedné gorily, která m\u011bla taky ruku v saku a pohled na Joelovi a sahala po zbrani. P\u0159i t\u011bchto momentech bylo v baru t\u011b\u017eké ticho. Pro Joela se na okam\u017eik všechno zastavilo. Vid\u011bl celou restauraci, vid\u011bl barmana, vytahující zpod pultu n\u011bco velkého, vid\u011bl asi p\u016fl tuctu mu\u017e\u016f, dote\u010f se bavících jako hosté, kte\u0159í se zvedli ze \u017eidlí a všichni hrábli do saka jako jeden mu\u017e. Také policisty, kterých tu bylo mén\u011b, ale další sp\u011bchali z ulice spolu s Deanem. V\u011bd\u011bl, \u017ee si m\u016f\u017ee dovolit poslední nádech…Pak se tato tichá realita zhroutila okam\u017eit\u011b, rychleji, ne\u017e mrknutí oka. Joel vytáhl pistoli, ale gorily p\u0159evrátily st\u016fl a shodily Joela na zem. Hned potom barman st\u0159elil velkou brokovnicí na místo, kde p\u0159ed chvílí sed\u011bl. Zazn\u011bly výst\u0159ely. Hned v prvních sekundách byla prolita krev n\u011bkolika mu\u017e\u016f. Hosté prchali ven. Prchal i p\u0159ikr\u010dený obtloustlý kápo, s jednou gorilou vedle sebe a utíkal po schodech nahoru. Druhý bodyguard zatarasil cestu na schody vlastním t\u011blem, které za chvíli kleslo dol\u016f pod Joelovou st\u0159elbou. Všude létalo rozbité sklo a t\u0159ísky. Vyb\u011bhl za ním po schodech, nechajíc za sebou dva další mafiány v krvi. Nakonec vyrazil dve\u0159e na st\u0159echu. Kone\u010dn\u011b se setkali jen oni dva.\n<\/p>\n \n\t„Tak u\u017e se necháš zatknout, nebo t\u011b mám donutit?“ za\u0159val na n\u011bj Joel. \n\tDean vstoupil. Nenávid\u011bl tohle místo, pro policisty to bylo v\u017edycky dvakrát tolik t\u011b\u017eké jít sem, ne\u017e pro civilisty. M\u011bl koupenou kytici a nové \u010derné sako. Zeptal se n\u011bjaké \u017eeny, která tu zalévala kytky. Prosím vás, pracujete tu? \n\t„A o tom p\u0159ípadu, Don Salamanca, ten tlouštík, se p\u0159iznal ke všemu. \u010cernoch, u kterého jsme byli jako první, prodával do vlastní kapsy a nedával mu podíl, tak se ho zbavili.“ \n\tHubert Otev\u0159el, KA<\/span><\/span><\/em><\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" St\u0159elba. Všude okolo hustý, neprostupný prales, neúprosn\u011b svírající jeho mu\u017ee v obklí\u010dení. Jediné zdroje sv\u011btla jsou \u010dást m\u011bsí\u010dního svitu, která se…<\/p>\n","protected":false},"author":13,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":""},"categories":[47],"tags":[28],"jetpack_sharing_enabled":true,"jetpack_featured_media_url":"","_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/469"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/users\/13"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=469"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/469\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=469"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=469"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=469"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}
\n\t„Moje práce není \u0159ezni\u010dina, neboj se. Nem\u016f\u017eeš p\u0159ece z\u016fstat po\u0159ád takto!“ P\u0159emlouval ho vy\u010dítavým tónem.<\/span>
\n\t„Tak dob\u0159e, ale \u010distá práce a ne \u0159ezni\u010dina!“<\/span>
\n\t„Jasn\u011b!“ Usmál se na n\u011bj Dean.<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„Ty si nechávám, nemusíme oba vypadat princové jak z bálu.“<\/span>
\n\t„Taky ne jak trose\u010dníci, ale co u\u017e…“ Zamru\u010del Dean<\/span>
\n\t„To musíte mít teda po\u0159ádej rozpo\u010det, kdy\u017e jezdíte v takových mašinách,“ podotkl po n\u011bjaké dob\u011b Joel.<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„P\u016fjdeme se zeptat lidí \u017eijících okolo, jestli n\u011bco neslyšeli“<\/span>
\n\tPo dvou hodinách u\u017e sjí\u017ed\u011bli výtahem z posledního domu. Prošli všechny okolní byty, ale nikdo nev\u011bd\u011bl o \u017eádné st\u0159elb\u011b.<\/span>
\n\t„To jsem ješt\u011b nikdy neza\u017eil. Tady o p\u016flnoci nikdo nespí, a kdy\u017e se vyst\u0159elí, nikdo nic neslyší,“ st\u011b\u017eoval si Dean.<\/span>
\n\t„N\u011bjaký nápad?“ zeptal se Joel. „Hm, co kdy\u017e vrah vyst\u0159elil z velké dálky?“<\/span>
\n\t„Nesmysl, byla to podle kalibru malá zbra\u0148 a tou by se netrefil,“ konstatoval Joel<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„To nebude problém pane, za poslední dva roky m\u011bl jen jeden \u010dlov\u011bk povolení od policie ho koupit, a to byl…moment prosím…n\u011bjakej Daniel Matthews.“<\/span>
\n\t„Výborn\u011b. Díky, hodn\u011b jste nám pomohl.“<\/span>
\n\t„Kdykoliv, pánové,“ usmál se prodava\u010d.<\/span>
\n\t„Je to \u010dlov\u011bk vychovaný a slušný, mnohokrát mi pomohl. Kdyby tak jenom v\u011bd\u011bl, kolik jeho produkty odnesly \u017eivot\u016f.“<\/span>\n<\/p>\n
\n\tD\u016fm podez\u0159elého le\u017eel na kraji m\u011bsta v jedné z lepších \u010dtvrtí. Byl obehnaný plotem, ale bylo vid\u011bt, \u017ee se uvnit\u0159 svítí.<\/span>
\n\t„Tak jo, Joele, máš sv\u016fj revolver?“ zeptal se Dean ustaran\u011b.<\/span>
\n\t„Mám…\u010dekáš nep\u0159íjemnosti?“<\/span>
\n\t„U t\u011bchto lidí nikdy nevíš, radši se p\u0159iprav.“<\/span>
\n\tZazvonili. N\u011bjakou dobu se nikdo neozval, a\u017e kdy\u017e to u\u017e ne\u010dekali, ozval se ostrý hlas.<\/span>
\n\t„Kdo je?“<\/span>
\n\t„Policie, rádi bychom si s vámi promluvili,“ \u0159ekl Dean, s jednou rukou na revolveru.<\/span>
\n\t„Jist\u011b, poj\u010fte dál prosím,“ ozvalo se zpoza plotu.<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„Oba spole\u010dn\u011b.“<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„To je teprve první den v práci s tebou,“ dodal bledý Dean, kdy\u017e se díval na ten obraz. „Vidím to tak, \u017ee to dnes zabalíme a vyšet\u0159íme to tu zítra, ne\u017e omdlíš.“<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„To snad ne,“ divil se Joel.<\/span>
\n\t„Stává se to v devadesáti procentech t\u011bchto p\u0159ípad\u016f s mafií, kápo z\u016fstane skrytý.“<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„To abychom se p\u0159ipravili.“<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„Zatím ne pane,“ pronesl Joel a podíval se na policisty, kte\u0159í vešli do baru a pokra\u010dovali sm\u011brem k jejich stolu. Muselo to být perfektn\u011b na\u010dasované, jinak to dopadne špatn\u011b.<\/span>\n<\/p>\n
\n\tOn však ud\u011blal n\u011bco, co ani v nejmenším od n\u011bkoho tak vystrašeného ne\u010dekal. Vytáhl n\u011bkde od beder malou pistoli a d\u0159ív ne\u017e sta\u010dil Joel zareagovat, vypálil mu ránu do hrudi. Ne\u017e však sta\u010dil vypálit další, zazn\u011bly dva výst\u0159ely.<\/span>
\n\t„Trefil jsem nohy, ujist\u011bte se, \u017ee p\u0159e\u017eije!“ k\u0159ikl Dean na policisty, kte\u0159í za ním p\u0159išli na st\u0159echu.<\/span>
\n\t„Kriste, Joele! Slyšíš m\u011b? Joele!“<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„Ano,“ odpov\u011bd\u011bla
\n\t„Kde tu le\u017eí Joel Mason?<\/span>
\n\t„Joel…Joel..u\u017e vím! Ten nápis jsem vid\u011bla tam tudy!“ Podívala se na n\u011bj a zatvá\u0159ila se soucitn\u011b.<\/span>
\n\tA opravdu, kdy\u017e šel sm\u011brem, jen\u017e mu \u017eena napov\u011bd\u011bla, našel ho zde.<\/span>
\n\t„V\u017edy\u0165 vypadáš, jak kdybys šel na poh\u0159eb!“ Zazubil se Joel na své nemocni\u010dní posteli.<\/span>
\n\t„Ješt\u011b jsem neum\u0159el, to by musel p\u0159ípad být daleko drsn\u011bjší!“ zasmáli se oba.<\/span>\n<\/p>\n
\n\t„No, víš, mrzí m\u011b, \u017ee jsem ti \u0159íkal, \u017ee to nebude \u0159ezni\u010dina, ale opravdu nebyla, dokud jsi se neukázal,“ \u0159íkal mu omluvn\u011b Dean.<\/span>
\n\t„Tak to máš teda blbý, proto\u017ee to \u0159ezni\u010dina být n\u011bjakou dobu nep\u0159estane! Doktor \u0159íká t\u0159i týdny do dalšího p\u0159ípadu!“<\/span>\n<\/p>\n