{"id":444,"date":"2016-02-26T22:37:18","date_gmt":"2016-02-26T21:37:18","guid":{"rendered":"http:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/?p=444"},"modified":"2016-11-11T23:08:09","modified_gmt":"2016-11-11T22:08:09","slug":"elementary2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/elementary2\/","title":{"rendered":"Elementary II. – Roxy"},"content":{"rendered":"

\n\t„Chci vám p\u0159edstavit novou \u010dlenku vaší t\u0159ídy, sle\u010dnu Roxanne Stewartovou.<\/span>\n<\/p>\n

\n\tNesnáším, kdy\u017e mi n\u011bkdo \u0159íká Roxanne. Zní to neskute\u010dn\u011b tvrd\u011b. „Roxy, prosím,“ co nejp\u0159ív\u011btiv\u011bji se usm\u011bji a p\u0159elétnu pohledem t\u0159ídu. N\u011bkterá z lenivých rukou vyletí do vzduchu v ledabylém pozdravu, z n\u011bkterých lavic se dokonce ozve nenucené „\u010cest!“ Popravd\u011b více ne\u017e jsem \u010dekala.\n<\/p>\n

\n\tProfesor Carter se pokusí o milý úsm\u011bv, který však ve výsledku vyhlí\u017eí zna\u010dn\u011b pok\u0159iven\u011b. „Dobrá, Roxy.“ Adresuje mým sm\u011brem slušné pokývnutí a obrátí se znovu ke t\u0159íd\u011b. „Sle\u010dna Stewartová k nám p\u0159estoupila z Waverly a hodlá zde stejn\u011b jako vy dokon\u010dit svá studia a završit je maturitní zkouškou. A musím podotknout, \u017ee po zhlédnutí jejích dosavadních výsledk\u016f mohu bez obalu \u0159íci, \u017ee je na tom mnohonásobn\u011b lépe ne\u017e vy.“
\n\t\n<\/p>\n

\n\tT\u0159ídou zazní sm\u011bsice nejr\u016fzn\u011bjších otrávených \u010di pobou\u0159ených zamru\u010dení. Musím uznat, \u017ee školou skute\u010dn\u011b proplouvám pom\u011brn\u011b lehce, ale tímhle profesor rozhodn\u011b prolomil ledy.<\/span>\n<\/p>\n

\n\t„Nu\u017ee, d\u011bkuji vám, sle\u010dno Stewartová,“ pokyne mi, abych se šla posadit, a sám se postaví p\u0159ed tabuli. „Doufám, \u017ee studium na naší škole bude pro vás co nejp\u0159íjemn\u011bjší. My se však nyní op\u011bt navrátíme ke stereometrii…“\n<\/p>\n

\n\tZbytek profesorova nezajímavého proslovu u\u017e kolem mých uší proplouvá v podob\u011b tiše plynoucí vody. Zatímco vysílá t\u0159i z mých nových spolu\u017eák\u016f pro rýsovací pom\u016fcky do kabinetu (a od\u016fvod\u0148uje svou zapomn\u011btlivost další sérií naprosto zbyte\u010dných v\u011bt), já se pohodln\u011bji usadím v lavici a zam\u011b\u0159ím svou pozornost na t\u0159ídu. Mod\u0159 mých o\u010dí se p\u0159elévá od jednoho \u010dlena k druhému a mapuje tak postupn\u011b celé prost\u0159edí. Ani po d\u016fkladném zkoumání však nenarazí na nic zajímavého \u010di t\u0159eba jen povšimnutelného. Škoda. Jako má bývalá t\u0159ída.<\/em>\n<\/p>\n

\n\tZklaman\u011b sáhnu po propisce a zapíšu si do sešitu n\u011bkolik poznámek, pak ji zase odlo\u017eím a znovu se zap\u0159u zády o op\u011bradlo. Cítím, jak se mi do hlavy op\u011bt pozvolna vlévá proud vzpomínek. Na moment zav\u0159u o\u010di.\n<\/p>\n

\n\tVidím zase náš d\u016fm. Náš starobylý d\u016fm na p\u0159edm\u011bstí Waverly s d\u0159ev\u011bnou terasou a zahrádkou hý\u0159ící všemi barvami. Vidím mámu, tu v\u017edy elegantní dámu s kaštanovými loknami spadajícími p\u0159es ramena a tím nejp\u0159iv\u011btiv\u011bjším úsm\u011bvem na sv\u011bt\u011b. V ka\u017edé ruce dr\u017eí orosenou sklenici limonády. Jednu podává mn\u011b, druhou tátovi. Ruku jí ovine kolem pasu, n\u011b\u017en\u011b ji líbá na \u010delo. Usmívá se. Kdy\u017e si promnu prsty, cítím na nich chladivé kapky ze sklenice. Natolik \u017eivá je ta vzpomínka.\n<\/p>\n

\n\tZ hlubin minulosti mne vytrhne pon\u011bkud prudké zaklepání na dve\u0159e. P\u0159ekvapen\u011b zamrkám a obrátím hlavu za tím zvukem.\n<\/p>\n

\n\tDo t\u0159ídy vstoupí pom\u011brn\u011b vysoký mladík s lehce osmahlou pletí a zcuchanými kaštanovými vlasy. I kdy\u017e byste si za normálních okolností na jeho tvá\u0159i nejprve povšimli velkých hn\u011bdých o\u010dí, nyní pohled p\u0159itahovala zcela jiná jeho \u010dást: nateklý zakrvácený nos. O\u010di mi sklouznou k jeho pravé ruce, v ní\u017e \u017emoulá rud\u011b zbarvený kapesník. Chatrnou výmluvu na pád na led\u011b, kterou profesora zjevn\u011b úsp\u011bšn\u011b nakrmil, mu ani na vte\u0159inu neuv\u011b\u0159ím. Dostal natlu\u010deno, a to po\u0159ádn\u011b.\n<\/p>\n

\n\tSleduji ka\u017edý jeho pohyb, zatímco laxn\u011b p\u0159echází ke svému místu – od\u011b m\u011b p\u0159es uli\u010dku – a shazuje \u010derný batoh k nohám lavice. Za\u010dne si hlu\u010dn\u011b vytahovat, \u010di spíše vyhazovat v\u011bci z tašky, na co\u017e okolí reaguje nesouhlasným mra\u010dením. Jemu to však zjevn\u011b ani trochu ned\u011blá starosti.\n<\/p>\n

\n\tZa\u010dínám si uv\u011bdomovat, \u017ee vcelku dlouhou dobu na n\u011bj upírám pohled. Ten se na oby\u010dejných lidech nezdr\u017eí déle ne\u017e dv\u011b vte\u0159iny. U\u017e se setkal s nespo\u010dtem zajímavých \u010di dokonce záhadných osobností, ale tahle se nepodobá ani jedné z nich. Tahle je n\u011b\u010dím zcela výjime\u010dná.  Ne\u017e se mi poda\u0159í nepozorovan\u011b p\u0159esídlit na jiný objekt sledování, jeho o\u010di se rázem sto\u010dí mým sm\u011brem.\n<\/p>\n

\n\tJsem si v\u011bdoma toho, \u017ee bych m\u011bla uhnout pohledem a p\u0159edstírat, \u017ee m\u011b najednou nevýslovn\u011b zaujal povrch krychle a vzorec pro výpo\u010det jeho obsahu. Avšak jsem ten typ \u010dlov\u011bka, který kdy\u017e jej n\u011bco upoutá, musí to prozkoumat a\u017e do poslední kapky.\n<\/p>\n

\n\tJeho o\u010di… Jsou více ne\u017e zajímavé. Jsou neoby\u010dejné<\/em>. Kdy\u017e se do nich zadíváte pozorn\u011bji, shledáte, \u017ee nejsou jednolit\u011b hn\u011bdé, jak se na první pohled m\u016f\u017ee zdát. Objevíte v nich jasné jantarové skvrnky, které jim dodávají a\u017e nadp\u0159irozený vzhled. P\u0159ipomínají… ohe\u0148.\n<\/p>\n

\n\tKolem o\u010dí se mu nashromá\u017edí jemné vrásky. P\u0159imhou\u0159í je.\n<\/p>\n

\n\tS bušícím srdcem rychle strhnu pohled zp\u011bt k tabuli. Modré o\u010di se mi rozší\u0159í údivem.\n<\/p>\n

\n\tUnikla jsem svému starému \u017eivotu, abych jej tu znovu našla? <\/em>P\u0159es záda jako by se mi p\u0159elil proud ledové vody. To není mo\u017ené.        \n<\/p>\n

\n\tTo NENÍ mo\u017ené.\n<\/p>\n

\n\tVeronika Lusková, XB<\/span><\/span><\/strong><\/em><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

„Chci vám p\u0159edstavit novou \u010dlenku vaší t\u0159ídy, sle\u010dnu Roxanne Stewartovou. Nesnáším, kdy\u017e mi n\u011bkdo \u0159íká Roxanne. Zní to neskute\u010dn\u011b tvrd\u011b….<\/p>\n","protected":false},"author":13,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":""},"categories":[47],"tags":[28],"jetpack_sharing_enabled":true,"jetpack_featured_media_url":"","_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/444"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/users\/13"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=444"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/444\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=444"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=444"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=444"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}