\n\tJednou z v\u011bcí, která mne doká\u017ee zaru\u010den\u011b pobavit, je pohled na všichny ty zimom\u0159iv\u011b schoulené \u010dloví\u010dky, míhající se kolem m\u011b. Zachumlaní a\u017e po uši v n\u011bkolika vrstvách svetr\u016f a zimních bund se \u017eenou za b\u016fhví \u010dím – v\u011btšinou to asi bude vidina n\u011bjaké vyh\u0159áté kancelá\u0159e nebo praskajících polínek domácího krbu. Neberte m\u011b špatn\u011b, nemám v úmyslu být nijak škodolibý… Jen se zkrátka málokdy ubráním kradmému úsm\u011bvu p\u0159i téhle ka\u017edodenní podívané. Já tohle nikdy neza\u017eil. Ale zatracen\u011b by m\u011b zajímalo, jaké to je. Jaká je zima.
\n\t\n<\/p>\n
\n\tStejn\u011b jako všichni ti zachumlaní neznámí i já mám místo, za kterým se tak \u010dasn\u011b zrána \u017eenu – tenhle výraz berte se zna\u010dnou<\/em> rezervou. I kdy\u017e bych se u\u017e nejradši vid\u011bl n\u011bkde úpln\u011b jinde, neustále m\u011b k tomuhle nudnému místu vá\u017ee jedna v\u011bc: škola. Uklid\u0148uje m\u011b pouze fakt, \u017ee letošním rokem to všechno skon\u010dí. Na vysokou nemám ani pomyšlení. Nedoká\u017eu si p\u0159edstavit být ješt\u011b dalších n\u011bkolit let být svázaný povinnostmi. Lépe \u0159e\u010deno \u010dímkoli. Chci být volný, kone\u010dn\u011b.\n<\/p>\n \n\tZastavím se p\u0159ed vchodem do školy a vydechnu. U úst se mi vytvo\u0159í mlhavý oblá\u010dek páry, který se vm\u017eiku vytratí n\u011bkam do prázdnoty. Musím p\u0159iznat, \u017ee tohle mu závidím. Nebylo by špatné to um\u011bt.\n<\/p>\n \n\tZ myšlenek m\u011b vytrhne \u0159in\u010divý zvuk zevnit\u0159 budovy. Bleskurychle pot\u0159esu hlavou a bokem vrazím do dve\u0159í, na\u010de\u017e se v\u0159ítím dovnit\u0159 a uháním chodbou, jako by mi za patami ho\u0159elo. Do hlavy se mi dot\u011brn\u011b vkrádá hlas profesora Andersona: Zase pozd\u011b, Samieli? Myslím, \u017ee byste m\u011bl zvá\u017eit vým\u011bnu budíku.<\/em> Zajímalo by m\u011b, jak dlouhou dobu strávil vymýšlením téhle rádoby vtipné hlášky.\n<\/p>\n \n\tChodby jsou ji\u017e potemn\u011blé a po n\u011bjakém jiném opozdilci není ani vidu ani slechu. Sna\u017eím se, aby mé kroky byly co nejtišší, zrychlený dech mne našt\u011bstí nikdy netrápil. Jen co úsp\u011bšn\u011b zdolám poslední schodišt\u011b, které mne p\u0159ivede do správného patra, \u010dekají mne u\u017e jen dv\u011b chodby. Sp\u011bšn\u011b zabo\u010dím do první z nich a –\n<\/p>\n \n\t„Ale ale, kohopak to tu máme? Samiel jde zase pozd\u011b, hoši!“ Následuje salva t\u011b\u017ekopádného hýkavého smíchu.\n<\/p>\n \n\tDo háje, sakra!<\/em> S trhnutím se zastavím, a p\u0159esto\u017ee se nevidím, jsem si naprosto jistý, \u017ee jantarové skvrny v mých o\u010dích se prom\u011bnily v ohe\u0148. „Co tu chcete?“ procedím skrz za\u0165até zuby otázku, i kdy\u017e zní spíše jako oznámení.\n<\/p>\n \n\tRoger se zachechtá a ne\u017e odpoví, vym\u011bní si jízlivé pohledy s ob\u011bma svými kumpány. „Jdeme profesoru Andersonovi pro pom\u016fcky do kabinetu. Otázkou je spíš, co tu d\u011bláš v tuhle dobu ty, Gordone. To jste na tom tak špatn\u011b, \u017ee nemáte ani na budík?“ Další výbuch smíchu.\n<\/p>\n \n\tMám pocit, \u017ee si ka\u017edou chvíli zp\u0159elámu zuby, pon\u011bvad\u017e síla, s jakou je tisknu k sob\u011b, je pro n\u011b podle mého názoru neúnosná. Te\u010f u\u017e mi doslova z o\u010dí šlehají plameny. Nech to být, nech to být, nech to být… Hlavn\u011b zase neud\u011blej \u017eádnou blbost…<\/em>\n<\/p>\n \n\tPokusím se uvolnit \u010delist a zhluboka se nadechnu. Usoudím, \u017ee nejlepší volbou bude útok ignorovat a rad\u011bji se rychle odklidit tam, kde u\u017e hodnou dobu mám být. Odtrhnu od nich o\u010di, ve kterých se co nejrychleji sna\u017eím uhasit zlostné plameny, a pomalu se je chystám obejít. Špatná volba.\n<\/p>\n \n\t„No tak to prrr, Gordone, kam si myslíš, \u017ee jdeš?“ str\u010dí do m\u011b Roger a vrátí mne tak na p\u016fvodní místo. Reflexivn\u011b mu ch\u0148apnu po ruce a chci ji odstr\u010dit, ale Rogerovi poskoci jsou rychlejší. Ka\u017edý m\u011b popadne za jedno rameno a p\u0159irazí m\u011b zády ke sk\u0159í\u0148kám. Jako by mi v tu chvíli do šíje vyšlehl plamen ohn\u011b. Znovu zatnu zuby a pokouším se z\u016fstat klidný, nereagovat. Je zatracen\u011b t\u011b\u017eké se na toho bídáka dívat o\u010dima neprostoupenýma nenávistí.\n<\/p>\n \n\tS vít\u011bzoslavným úsm\u011bvem mi pohled op\u011btuje. Stojí si p\u0159ede mnou jako ten nejv\u011btší pán tvorstva, jako by m\u011b p\u0159emohl sám. Jak já ho nesnáším. „Kdy\u017e ti vlastní maminka neumí vštípit disciplínu, musí to holt za ni ud\u011blat n\u011bkdo jiný.“ Sotva se sta\u010dím vzpamatovat, nap\u0159áhne se a zasadí mi ránu p\u0159ímo do nosu.\n<\/p>\n \n\tP\u0159ed o\u010dima mám najednou temno, cítím jen, jak se bez vlastní v\u016fle sesouvám po sk\u0159í\u0148kách k zemi. Celý nos m\u011b pálí jako \u010dert. Cítím, jak mi po k\u016f\u017ei pod ním stékají první horké kapky. Nesmím nic ud\u011blat. Nesmím jim ublí\u017eit. Kv\u016fli nim mám podmíne\u010dné vylou\u010dení. Nesmím jim oplácet.\n<\/p>\n \n\t„Poj\u010fte hoši, je hotovej,“ slyším jen zdálky hlas doprovázený hýkavým smíchem. Zap\u0159u se dlan\u011bmi o zem a zvolna se vytáhnu nejdíve do sedu, pak na nohy. Po cest\u011b si h\u0159betem ruky set\u0159u krev zpod nosu. Není jí zrovna málo, a tak se rad\u011bji rozhodnu pro kapesník. K tomu, co se stalo, se vá\u017en\u011b nemám chu\u0165 vracet, t\u0159eba jen v myšlenkách. Je to tak lepší.\n<\/p>\n \n\tNe\u017e vstoupím do t\u0159ídy, co nejvíce si p\u0159itisku kapesník k nosu. Doufám, \u017ee u\u017e je v\u011btšina té spoušt\u011b pry\u010d. Kdy\u017e schovávám kapesník do dlan\u011b, uv\u011bdomuji si, \u017ee bych za jiných okolností p\u0159i pohledu na n\u011bj neuv\u011b\u0159il, \u017ee kdysi býval bílý.\n<\/p>\n \n\tZaklepu na dve\u0159e u\u010debny a vstoupím dovnit\u0159. A\u017e p\u0159i mém mdlém pozdravu se profesor Anderson odtrhne od svých zapálených výpo\u010dt\u016f na tabuli. „Propána, Gordone, co se vám stalo?“\n<\/p>\n \n\tTo musím vypadat skute\u010dn\u011b hrozn\u011b, kdy\u017e p\u0159i pohledu na m\u016fj zjev zapomn\u011bl i na svou oblíbenou hlášku. „No… já…uklouzl jsem na náledí p\u0159ed školou.“ Tohle funguje v\u017edycky. Moje osv\u011bd\u010dená technika REL – rychlé efektivní l\u017ei.\n<\/p>\n \n\tAndersonovy komentá\u0159e a stí\u017enosti u\u017e m\u016fj mozek n\u011bjakým zp\u016fsobem po cest\u011b do lavice p\u0159efiltruje. Zt\u011b\u017eka dosednu na \u017eidli a sehnu se, abych si p\u0159ed sebe doslova vyházel v\u011bci, co\u017e d\u011blám pon\u011bkud hlu\u010dným zp\u016fsobem, tak\u017ee si vyslou\u017eím n\u011bkolik káravých pohled\u016f jak od spolu\u017eák\u016f, tak od profesora. N\u011bco mi tu však najednou nehraje.\n<\/p>\n \n\tJeden z t\u011bch pohled\u016f neznám… Tyhle syt\u011b modré o\u010di jsem ješt\u011b nevid\u011bl. Nejist\u011b oto\u010dím hlavu k hn\u011bdovlásce sedící p\u0159es uli\u010dku ode m\u011b. Její pohled není vy\u010dítavý. Je zkoumavý. Je… jiný ne\u017e ty, které jsem doposud vídal.\n<\/p>\n \n\tVeronika Lusková, XB<\/strong><\/em><\/span><\/span><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Jednou z v\u011bcí, která mne doká\u017ee zaru\u010den\u011b pobavit, je pohled na všichny ty zimom\u0159iv\u011b schoulené \u010dloví\u010dky, míhající se kolem m\u011b….<\/p>\n","protected":false},"author":13,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":""},"categories":[47],"tags":[28],"jetpack_sharing_enabled":true,"jetpack_featured_media_url":"","_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/397"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/users\/13"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=397"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/397\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=397"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=397"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.gykovy.cz\/sach\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=397"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}