Proč se máme učit zrovna mrtvý jazyk, kterým dnes již nikdo nemluví? Anglicky, rusky, španělsky, francouzsky nebo německy lze nakupovat v New Yorku, Marseille nebo St. Peterburgu. Co však můžeme podniknout s latinou? Tolik lákavých butiků a restaurací ve Vatikánu zase není.
Latina je fakultativním předmětem, nikoli obligatorním, což znamená, že není bezpodmínečně nutné ji volit, ale je to smysluplné.
Odkud pocházejí slova obligatorní a fakultativní? Samozřejmě z latiny. A to je první argument. Pro každého, kdo se tento jazyk učil, je podstatně snazší porozumět všem cizím výrazům, s nimiž se setkáváme v běžném životě, ve škole i v odborné terminologii různých vědních oborů. (Denně se můžeme setkat s výrazy jako de iure, ad absurdum, de facto, ex post, vox populi…)
Vedle bezprostředního využití latiny pro porozumění cizím slovům a jazykům můžeme jako další argument jmenovat určité vyžadování přesnosti (důkladnosti), která je při překladu latinských textů nutná a dnešní studentům často chybí. Při studiu živých jazyků se totiž dnes již tolik nevyžaduje.
Dalším důvodem je osvojování si základních gramatických kategorií. Studenti se dovídají mnoho o struktuře jazyka. Co je genitiv, konjunktiv nebo participiální konstrukce se naučí především v latině, a proto také žáci studující latinu objevují gramatické chyby v mateřském nebo živém cizím jazyce podstatně jednodušeji než ostatní.
Výuka latiny má z velké části přípravný charakter: připravuje na používání cizích slov, na přesnost, která je požadovaná ve škole, na zevrubnou analýzu textů, kterou využijí žáci po celou dobu studia.